V jednoduchosti je největší prostor pro vlastní pravdu Proč mnoho z nás hledá složitosti? Jsme k tomu vedeni výchovou doma, ve školách nebo vlivem okolní společnosti? Návštěva jedné báječné rodiny před dvěma roky.  Holčička (6let) vbočené kotníčky, klučina (9let) to samé a k tomu předsunuté držení hlavy s neideálním držením horní části zad a ramen. Spolunalezení pravděpodobné příčiny, vysvětlení toho, co můžeme pro zlepšení udělat, praktické vyzkoušení a prosba o zapojení celé rodiny (prarodiče, tetičky, strýčkové…). V podstatě jde o hru, které se účastní všichni, kteří jsou kolem dětí a kterým na nich záleží. V konečném výsledku bývá velmi často pomoženo ke změně pohybových stereotypů všech spolupracujících. Na konci první návštěvy vznesl tatínek dotaz: “A to je jako všechno?“, „To jako chcete říct, že jen to, co jste nám vysvětlila a ukázala, stačí?“ Ano, já vím, že to stačí, vím, že to opravdu funguje! Přišli asi třikrát. Návštěva té samé rodiny zhruba po roce. Dost dlouho trvalo, než mi rodiče převyprávěli, kde všude ještě s dětmi byli, co vše za metody absolvovali a jak jsou z toho unaveni oni i jejich děti. Tak znovu na značky. Opětovné vysvětlení té jednoduchosti: – že svoje těla a svoji mysl máme vždy po ruce – že na to jak stojíme, sedíme, držíme hlavu…, si můžeme vzpomenout v jakékoliv situaci během dne – že aby to děti bavilo, je zapotřebí hra a radost a taky příklad a podpora nás dospělých – že bez laskavé trpělivosti, hravé radosti, se to nemůže dostat pod kůži nikomu, ani dětem a ani dospělákům Návštěva té samé rodiny minulý týden.                                                 Smekám nad tím, jak se posunuli a děkuji jim všem. Už mě nepotřebují, našli cestu sami k sobě. Každý sám za sebe a pro sebe a přitom společně objevili cestu k jednoduchosti, srozumitelnosti a přirozenosti. Dalo by se říct, že přímo k čiré obyčejnosti, která je u každého z nás neobyčejná. PS: Tatínek mi při odchodu ještě řekl: “Já vám na té první návštěvě nevěřil, ale časem jsem zjistil, že jsem vlastně nevěřil sám sobě, že bych tu jednoduchost vůbec mohl přijmout.“

Dnes nám nalétlo mládě sýkorky na okno a zůstalo tak trochu rozplácle ležet na prahu přede dveřmi. Máme na oknech fólie na ochranu ptáků, ale splašenému mláděti to nejspíš nestačilo. Vzala jsem ho do dlaní trošinku mu kápla vodu na zobáček a čekala na jeho probrání se do ptačího života. Bylo krásné sledovat, jak pomalu ale jistě nacházelo samo sebe, svoje propojení, svoji vnitřní sílu. Jak mě sledovalo a bralo si teplo z mých dlaní. V tu chvíli jsem si uvědomila, že i my můžeme!!! Opravdu všichni můžeme kdykoliv nalézat to vnitřní spojení a vnitřní sílu a to ať už sami či s dlaněmi druhých. Krásný čas přeji všem. J

Dobrý den, v nedávném příspěvku jsem se zmiňovala o židli a stolu pro děti. To vše stále platí, ale splnit to, co nejvhodněji pro dítě, mohu docela dobře v domácím prostředí. Ve školách to nejde tak snadno. Přesto má ale kvalitní sed i ve školách svoje důležité místo a je na nás rodičích, prarodičích, učitelích, ředitelích, úřednících příslušného ministerstva, abychom se o to zajímali a pokud je to jen trochu možné, něco pro blažený a zdravý sed našich dětí udělali. Je mi jasné, že některé školy nemají prostředky na koupi nábytku, který by dětem umožňoval individualitu sedu. Někde nejsou peníze, někde není chuť a někde by se chtělo, ale neví se jak. Ale i v případech, kde není možnost koupit lepší židle či stoly, je možnost šířit osvětu o kvalitním sedu a o pomůckách, které k němu mohou napomoci. Vždy je možnost vést děti k pochopení nejenom toho, že sedí, ale i toho jak sedí. Věřte, že rozdíl mezi kvantitou a kvalitou sedu je velmi významný. Je zde ale maličká komplikace. Nechci se nikoho dotknout, ale z rozhovorů s rodiči mám pocit, že nejenom ve školství je málo dospělých, kteří toto sami umí a v praxi žijí. A jak to změnit? Pořád platí, že poptávka mění nabídku. V tomto punktu (jak říká má kamarádka) mohou vnímaví rodiče učinit mnoho. Dále je tu ale znalost podstaty a významu pohybu a statických pozic, které bychom měli znát mi dospělí. Když toto poznání v sobě probudíme a uvedeme do svého pohybového života, nikdo nám už nenakuká co je a co není pro naše těla a těla našich dětí to nejlepší. Všem dospělým přeji jasnou mysl, dokonalé pochopení jejich tělesných schránek a nekonečně trpělivosti, nadhledu a vůle na případné změny. Všem dětem ze srdce přeji, aby celý školní rok byl plný báječných objevů, pohodové pohody, laskavé radosti a dokonalého školního sedu.