Dnes nám nalétlo mládě sýkorky na okno a zůstalo tak trochu rozplácle ležet na prahu přede dveřmi. Máme na oknech fólie na ochranu ptáků, ale splašenému mláděti to nejspíš nestačilo.
Vzala jsem ho do dlaní trošinku mu kápla vodu na zobáček a čekala na jeho probrání se do ptačího života. Bylo krásné sledovat, jak pomalu ale jistě nacházelo samo sebe, svoje propojení, svoji vnitřní sílu. Jak mě sledovalo a bralo si teplo z mých dlaní.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že i my můžeme!!! Opravdu všichni můžeme kdykoliv nalézat to vnitřní spojení a vnitřní sílu a to ať už sami či s dlaněmi druhých.
Krásný čas přeji všem. J
