Dnes nám nalétlo mládě sýkorky na okno a zůstalo tak trochu rozplácle ležet na prahu přede dveřmi. Máme na oknech fólie na ochranu ptáků, ale splašenému mláděti to nejspíš nestačilo. Vzala jsem ho do dlaní trošinku mu kápla vodu na zobáček a čekala na jeho probrání se do ptačího života. Bylo krásné sledovat, jak pomalu ale jistě nacházelo samo sebe, svoje propojení, svoji vnitřní sílu. Jak mě sledovalo a bralo si teplo z mých dlaní. V tu chvíli jsem si uvědomila, že i my můžeme!!! Opravdu všichni můžeme kdykoliv nalézat to vnitřní spojení a vnitřní sílu a to ať už sami či s dlaněmi druhých. Krásný čas přeji všem. J
Školní sed
Dobrý den, v nedávném příspěvku jsem se zmiňovala o židli a stolu pro děti. To vše stále platí, ale splnit to, co nejvhodněji pro dítě, mohu docela dobře v domácím prostředí. Ve školách to nejde tak snadno. Přesto má ale kvalitní sed i ve školách svoje důležité místo a je na nás rodičích, prarodičích, učitelích, ředitelích, úřednících příslušného ministerstva, abychom se o to zajímali a pokud je to jen trochu možné, něco pro blažený a zdravý sed našich dětí udělali. Je mi jasné, že některé školy nemají prostředky na koupi nábytku, který by dětem umožňoval individualitu sedu. Někde nejsou peníze, někde není chuť a někde by se chtělo, ale neví se jak. Ale i v případech, kde není možnost koupit lepší židle či stoly, je možnost šířit osvětu o kvalitním sedu a o pomůckách, které k němu mohou napomoci. Vždy je možnost vést děti k pochopení nejenom toho, že sedí, ale i toho jak sedí. Věřte, že rozdíl mezi kvantitou a kvalitou sedu je velmi významný. Je zde ale maličká komplikace. Nechci se nikoho dotknout, ale z rozhovorů s rodiči mám pocit, že nejenom ve školství je málo dospělých, kteří toto sami umí a v praxi žijí. A jak to změnit? Pořád platí, že poptávka mění nabídku. V tomto punktu (jak říká má kamarádka) mohou vnímaví rodiče učinit mnoho. Dále je tu ale znalost podstaty a významu pohybu a statických pozic, které bychom měli znát mi dospělí. Když toto poznání v sobě probudíme a uvedeme do svého pohybového života, nikdo nám už nenakuká co je a co není pro naše těla a těla našich dětí to nejlepší. Všem dospělým přeji jasnou mysl, dokonalé pochopení jejich tělesných schránek a nekonečně trpělivosti, nadhledu a vůle na případné změny. Všem dětem ze srdce přeji, aby celý školní rok byl plný báječných objevů, pohodové pohody, laskavé radosti a dokonalého školního sedu.
Letní podivuhodnosti
Letní podivuhodnosti Je to tak trochu z jiného soudku, ale i rozpoložení nás dospěláků má vliv na naše děti. Nevím, jak to máte vy, ale toto léto se mi zdá opravdu poněkud pozoruhodné. Samotné mi to, co se děje, mnohdy ani nejde dostat do slov a to už je co říctLetní čas byl a ještě je pozoruhodný nejenom v prožitcích a v pocitech, v odkrytí podstaty mnoha lidských postav, ale i v nových vhledech a poznáních a někdy i v ukázkách nečekaných řešení. Obdivuhodné a nečekané řešení může přijít ale jen ve chvíli, kdy té Intuici, Vesmírné Inteligenci, Bohu, Boží přítomnosti, Vesmírnému řádu, Světlu…, do toho nekecáme. Pak to sviští jak princezna Krasomila s králem Miroslavem když prchali vodní cestou na kládě. Na konci zažili krásný šplouchanec. A my, když jsme uvolnění a bdělí, můžeme na konci zažít stejně krásné osvěžení jako oni dva. Tak to nám přeji všem:-) ŠPLOUCH – OSVĚŽENÍ – PROZŘENÍ – UVĚDOMĚNÍ – KLID POHODINDA Děkuji všem, kteří mě inspirují, děkuji všem, kteří mě díky svým činům učí. Děkuji za to, že mohu…
Židle a stůl pro děti a dál
ŽIDLE A STŮL PRO DĚTI Mnoho rodičů začíná s blížícím se začátkem školního roku řešit židli a pracovní stůl pro děti. Často mi rodiče v ordinaci říkají, že určitě budu vědět, protože mám jistě i já něco kvalitního na sezení. Většinou se pak společně zasmějeme, když rodiče zjistí, že v ordinaci sedím buď na míči nebo na židličce od klavíru nebo na zemi. Jsem přesvědčena, že sebedražší značková či výrobcem vychvalovaná židle, nám sama o sobě ideální sed pro naše těla nezajistí. Určitě ne bez nás samotných. A zase je to o tom samém – propojení těla a mysli. Vím, že sedím, ale vím také, jak sedím? Že sedíme, když sedíme, ví většina z nás, ale jak kvalitně či nekvalitně sedíme, vnímá málo lidí natož malé děti, které žijí v jiném myšlenkovém světě než my dospělí. My dospělí to začneme vnímat dosti často, až když nás něco bolí. Nestačí si koupit drahou krásnou židli, je důležité se na ní i naučit kvalitně sedět a vnímat znamení našeho těla. Mám ráda v životě jednoduchost a to i při jakémkoliv pohybu, sezení i ležení. Prostě být co nejpřirozeněji propojena s potřebami svého těla, tím mu lépe rozumět a tím pádem si vybrat to, co mému tělu nejlépe vyhovuje. Už dávno mi nejde nakukat, že jen taková a maková židle a stůl jsou zrovinka pro mě ty nejlepší. Toto poznání přeji i vám, protože porozumíte-li potřebám svých těl, mnohem snadněji porozumíte potřebám těl vašich dětí. Mohu důvěřovat, ale měla bych prověřovat a na svém těle ověřovat! Dětem až do dospělosti klidně vydrží dřevěná rostoucí židle a stůl, který má nastavitelnou výšku a sklopnou desku. Má-li dítě takový stůl, má možnost si jeho výšku přizpůsobit sedu na míči, sedu na židli a i stoji. Navíc, je-li desku možno v zadní části přizvednout, nebude dítě tak snadno u psaní „ležet“. A věřte, že na té dřevěné „rostoucí židli“ si nejde pohodlně sedolehnout tak, jako na té vyměkčené. A když to přeci jen někdo dokáže, tak rozhodně ne na dlouho. A proč vadí a čemu škodí ten sedoleh, který vidíte na jednom z obrázků? Vyzkoušejte a snadno pochopíte. Já bych o tom mohla psát dlouho a to by vás mohlo nudit. Přeji nám všem, abychom uměli sedět vždy tak kvalitně, aby z nás naše těla měla radost. Za kresbu mnohokrát děkuji Lindě Štruncové
A ZASE TY KOTNÍKY!!!
A ZASE TY KOTNÍKY!!! Pobývám na světě už nějaký ten pátek a zkušeností s dětskými kotníky, mám díky své profesi, nasbíráno dost. Měsíc co měsíc a někdy i týden co týden, řešíme spolu s rodiči, vbočené kotníčky jejich dětí. Vždy se snažím pomoci jak to jen jde, ale „opravit“ dětské kotníčky je běh na hodně, hodně dlouhou trať. Je to o veliké trpělivosti rodičů i dětí. A i když se celé to „opravování“ snažíme spolutvořit hravou formou, mnohdy to bývá pro celou rodinu únavné a obtěžující. Co je ale podstatné, ve většině případů nemusí k tomuto problému vůbec dojít!! Co svět světem stojí, se lidské nohy vyvíjely hlavně podle prostoru na kterém se pohybovaly, v čem byly obuty či neobuty a také podle člověka, který si kvality své chůze byl či nebyl vědom! Nechci se ale vracet do prahistorie, ale do časů ne zase tak dávných. Plochonoží, vbočené palce, rozdílnost zatížení dolních končetin, různým způsobem „sešmajdané“ boty a podobně, to tu bylo více či méně už dřív. Vbočené kotníky se sem tam též ukázaly, ale nebylo to tak časté. Většinou se objevovaly u dětí, které velmi často seděly mezi patami nebo měly snížené svalové napětí, a tím jejich kotníky neměly sílu ustát stoj bez vybočení. „Infekce“ vbočených kotníků má svůj počátek až po „sametové revoluci“, kdy se s odrážedly „roztrhl pytel.“ Najednou jsme se v ordinacích nestačili divit, kolik se začalo objevovat dětí, které měly kotníky do x. Netrvalo dlouho a původ se dal docela lehce odvodit při rozhovorech s rodiči. Téměř u všech dětí bylo společné pojítko – ODRÁŽEDLO! ODRÁŽEDLO JE ODRÁŽEDLEM VŽDY, KDYŽ SE DÍTĚ ODRÁŽÍ OD ZEMĚ. TAKŽE JESTLI JE ÚZKÉ, ŠIROKÉ, NA DVOU NEBO NA TŘECH KOLECH, STÁLE JE TO ODRÁŽEDLO. Dřív děti, cca od tří let, jezdily na tříkolce. Na pohybovadle, které celkem smysluplně a neškodně (na rozdíl od odrážedla), zapojuje spolupráci svalů po celém těle. Pak většinou postupně děti přecházely na kola a někdy mezi tím i na koloběžky. Ale hlavně hodně chodily. A světe div se, ta prachobyčejná chůze a vše, co k ní patří, zcela stačily k tomu, aby ten daný jedinec byl velmi dobře připraven na kvalitní nastavení pohybu a posílení tělíčka do celého života. O tom, jak odrážedlo působí na to tvořící se dětské tělo, bylo už napsáno hodně. Zmínila bych zde místo toho dvě prosby pro všechny, kteří by ho chtěli koupit svým dětem, vnoučatům, do školek, na dětská oddělení nemocnic,… První prosba – sledujte, kolik mladých lidí má sešmajdané boty na vnitřních hranách a jak vypadají jejich kotníky. Když si uvědomíte, jak dlouho jsou v naší zemi odrážedla, bude vám jasné, že se potřebujete podívat na nohy i třeba třicátníků. Druhá prosba míří jak ke kupujícím, tak i k prodávajícím – sundejte si ze svých kol pedály a jezděte alespoň týden tak, jako jezdí děti na odrážedle. Kdo to udělá, pozná a zcela jistě už nekoupí!!! Mohla by zde být i třetí prosba mířící k výrobcům. Když začneme používat propojení mozku s tělem nebo-li vědomý pohyb nebo se prostě a jednoduše vrátíme k přirozenosti dané člověku od pradávna, tato prosba nebude třeba. A výzva pro nás pro všechny Odjakživa platí, že poptávka mění nabídku! Nebudeme poptávat, nebude se vyrábět! POUČÍME SE NĚKDY? BUDEME CHTÍT UŽ KONEČNĚ POROZUMĚT SVÝM TĚLŮM A PŘEVZÍT ZODPOVĚDNOST ZA SVÉ VLASTNÍ ZDRAVÍ? PROTOŽE POKUD TOTO POROZUMĚMÍ NEMÁME, JAK SI MŮŽEME DOVOLIT ROZHODOVAT ZA DĚTI VE SMYSLU CO JE A CO NENÍ PRO NĚ PROSPĚŠNÉ? Přeji všem dětem, aby nemusely zbytečně cvičit nebo mít v dospělosti zbytečné problémy s tělem. Vlastně to přeji i nám všem – zdravý a radostný pohyb napořád!!! Za kresbu mnohokrát děkuji Lindě Štruncové.
