„Zablokovaný krk“ – dovolím si napsat, že se tato věta zdánlivě stala trochu zaklínadlem.

Za dobu, kdy mám tu možnost děti a jejich rodiče provázet na cestě nejenom pohybovým životem, jsem se s opravdu nehybným krčkem miminka setkala velmi vzácně. A trvám si na tom, že je to tak i nyní. Kdo někdy zažil blokaci krční páteře sám na sobě, bude velmi obezřetný ve vyřčení této diagnózy u miminka!!!  Nechci se zde ale zabývat rozborem této „diagnózy“. Píšu to jen proto, abyste vy rodiče věděli, jak ochránit svůj malý poklad!

Mrzí mě, že se to tak trochu stalo nemoudrou módností, která bývá řečena i z úst profesionálů. A taky mě mrzí, že někteří vyšetřují miminka „za hranici“ . To, že mimino  otáčí hlavičku k jedné straně méně nebo skoro vůbec VIDÍ svýma očima i rodiče, natož profík. Tudíž z mé zkušenosti NENÍ nutné, hlavičku vyšetřovat rukama tak, že zkouším až kam to jde a to i přes velký pláč a nevoli dítěte!!!

BOLEST, KTEROU PŘI TAKOVÉM VYŠETŘENÍ DÍTĚ VNÍMÁ VEDE JEN K DALŠÍMU  NAPNUTÍ SVALOVÉ TKÁNĚ!!!

Takže za mě empatie, šetrnost a laskavý dotek je nade všemi zvyklostními vyšetřeními. Můžeme vyšetřovat i jinak.

Toto povídání píši na podkladě vyprávění rodičů, jejichž dětem jsem směla pomáhat. A než si někdo vytvoří domněnku, napíši ještě, že rodiče, kteří mi tyto příběhy vyprávěli byli hodně nad věcí, žádná hysterie, jen klidné, ale smutné sdělení s dotazem, zda to tak bylo nutné.

Kdyby měl někdo další domněnku, že tímto napadám profíky v oblasti pohybového vývoje miminek, tak ani to není mým záměrem. Jen vnímám, že už dávno dozrál čas, abychom všichni, kteří máme pomáhající profese vystoupili ze zajetých kolejí důležitosti určitých úkonů a stali se empatickými průvodci a poradci na cestě k radostnému a zdravému životu těch, kteří nám důvěřují.

Přeji nám všem pohodové dny.