Sebehodnota Sebehodnota, pár písmenek a tak veliký význam!!! Vím, o čem píšu. Prošla jsem si nalézáním sebehodnoty jako ženy, jako mámy, jako partnerky a  i jako fyzioterapeutky (dříve rehabilitační pracovnice).  Nebylo to vždy jednoduché  a hlavně nebylo jednoduché vůbec přijít na to, že nějakou sebehodnotu potřebuji objevit!! Prošla jsem výchovou, ve které byla žena, ne dva v jednom, ale snad deset v jednom – manželka, matka, milenka, utěšitelka, nákupčí, kuchařka, uklízečka, pradlena, myčka, žehlírna,… A k tomu ještě musela pomáhat plnit pětiletku:-) Prošla jsem výchovou, při které ani mužská role nebyla zcela v sebehodnotě, která i mužům náleží. Nestěžuji si:-). Jsem ráda za vše, čím jsem prošla. Dnes už totiž vím, že jsem to potřebovala k tomu, abych našla samu sebe, svojí vnitřní sílu a tím i svoji sebehodnotu. Nemyslím tím pýchu, nabubřelost a vlastní předůležitost. Myslím tím hodnotu člověka, který si zaslouží být radostný v tom kdo je, v tom, co dělá a tím pádem i v tom, co předává. Dnes už je dávno jiné století a já si z celého srdce přeji, aby tu dobu už žádná žena, muž a ani dítě nemuseli prožívat. Aby děti mohly objevovat svoji hodnotu skrze sebe, skrze svoje rodiče a i skrze nás ostatní, kteří se jim mihneme životem. Abychom i my dospěláci dokázali objevovat hodnotu svoji, skrze své děti. Skrze dětskou čistotu a moudrost, kterou k nám děti vysílají. Abychom pochopili, že i přes rozdílnost povah, můžeme najít společnou řeč. Abychom hledali to, čím a v čem se vzájemně můžeme obohatit, čím si můžeme udělat radost a jak vytvořit soulad i tam, kde je rozladěno:-). Mám veliké štěstí, že ke mně většinou přicházejí rodiče, kteří hledají. Děkuji, že  spolu s nimi a s jejich malými či většími poklady, mohu prožívat chvíle nalézání jednoty a hodnoty. Hodnoty mámy a táty, kteří jsou dokonalí takoví, jací jsou. Kteří vědí, že bez chybování, není nalézání:-)  Chvíle, při kterých v lásce a třeba i v dohadování, hledají  společnou řeč, ten správný akord, který vždy dokáže rozeznít to, proč jsou spolu – LÁSKU. Miluji prohlášení mojí vnučky. Když jí bylo asi 5 let a její rodiče se tak trošku poškorpili, přišla za maminkou do kuchyně, chytla jí za ruku a řekla: „Maminko, vždyť víš, že na všechno pomáhá jen LÁSKA!“

Watsu terapie – Kraniosakrální terapie   Voda hladí, nadnáší, léčí, omývá, zurčí, bublá, plyne a pro každého z nás dělá to, co si přejeme či představujeme. Víte ale co dělá voda při Watsu terapii? Víte, jaké pocity při ní můžete prožívat? Zkusím to popsat, jsou velmi podobné jako při kraniosakrální terapii a do hranic slov se stejně všechny  nevejdou. Především kolébavě konejší. Spolu s tím, kdo vás drží v náruči vás povznáší do lehkosti nejenom vašeho těla.  Dovolíte-li to a jste-li připraveni, tak vám otevře jakoukoliv komnatu vašeho Bytí, pomůže vám otevřít prostor, kde můžete vnímat  co a jak můžete v sobě ozdravit a někdy vás provede místem, kde není NIC. Zmizí prostor, čas, myšlenky a vy se stáváte součástí vody, ve které jste kolébáni. Prostě jen JSTE. Už nějaký ten čas na toto vodní kolébání (tak to nazvala moje báječná vnučka), dojíždím a teď jsem měla to štěstí, že jsem ho mohla prožít právě s ní a s dcerou. Víte, ono už někdy stačí k radosti duše, když se na to v tom bazénu jen díváte. Vidíte nejenom uvolněná těla kolébaných, ale i těch, kteří terapii provádí. Vidíte i uvolněné tváře a vnímáte klid a harmonii, které pomáhají. A vidíte, že i ta malá neposeda si to užívá a objevuje nové. Děkuji za to. Malý či velký zázrak života prožívat radost a nezapomenout si ji odnést s sebou. Mimochodem, dost často je tam s námi i jedna hodně déletrvající dáma. Je přivezena na vozíku, do bazénu je jí pomoženo a má téměř vždy toho nejhezčího terapeuta:-). Přála bych vám vidět její prožívání, její radost, která jí kouká nejenom z očí. Ta dáma stále miluje Život. Přeju jí to a přeji si to:-)

Chodidla našich dětí Co svět světem byl, je a bude stále platí, že o dětská chodidla jde hlavně rodičům, prarodičům nikoliv dětem. Těm nejmenším dětem je postavení jejich chodidel zcela lhostejné, těm větším už to možná něco říká, ale jen díky tomu, že na to upozorňují dospěláci. A ty větší, téma nohou a nějaké cvičení, většinou prudí:-). Ze zkušenosti z mé praxe vím, že většinou se o šmajdání, vtáčení a další jinakosti nohou, začnou děti zajímat až ve chvílích, kdy se chtějí líbit. Pak teprve začíná to správnější propojení mozku s částí těla zvanou nohy. Ale proč dnes píšu tato slova. V posledním čase jsem se dosti často setkávala s větou, že cca do tří let se nohy neřeší, že nohy dítěte lze cvičit až se vytvoří klenba nebo až ve chvíli, kdy tomu bude dítě rozumět a bude spolupracovat. Zrovna dnes mi volala maminka, která se mě ptala, zda je nějaká cesta, jak alespoň trochu pomoci její dvouleté dcerce s vtáčením chodidel. Říkala, že volala na dvě pracoviště, kde jí řekli, že s nohama dvouletého dítěte se nedá nic dělat, protože tak malé dítě nespolupracuje. Že se má ozvat, až bude dítě umět zapojit mozek do spolupráce s nohama. A to zapojení, propojení a spolupráce bude kdy? Co myslíte? Vždy se dá vašemu dítěti pomoci. Vždy je cesta k tomu, jak více či méně ovlivnit co nejideálnější růst nohou vašeho dítěte. Ano, můžeme být trochu limitováni věkem dítěte, jeho schopnostmi, ale nikoliv řečmi ostatních! Určitě vás poprosím, abyste zapomněli věty tipu: „Koukej ty cviky odcvičit nebo budeš šmajdat a budou tě bolet klouby!“ „Ach jo, já jsem zase dneska našeho malého nedonutila ke cvičení!“ „Zase jsme to dnes nestihli!“ „Když ona vůbec nechce držet když jí ty nohy masíruju!“   Pak vás poprosím o laskavou rodičovskou trpělivost, o obrovskou fantazii a hravost při provádění cvičení a v neposlední řadě i o sílu a víru v to, že vždy je cesta, jak z toho ven:-)  

KOLÉBKA, HOUPÁNÍ ČI VIBRAČNÍ CESTA? Další postřeh, který je fajn si vyzkoušet na sobě. Odmalinka miluju houpačky. Nejlépe ty, ve kterých se leží.Na chatě jsme měli síťovou houpačku a milovali jsme ji všichni. Já i moje rodiče, moje dcery a občas si do ní sedl i manžel. Myslím, že houpačku miluje většina dětí a dospělých. Je pravdou, že většinou se v ní u nás houpalo ženské pokolení, ale i chlapci a chlapi si ji vychutnávali. I když můj taťka to dělal tak trochu na tajňačku:-). Dokážete si to představit? Já ano a dodnes když „potkám“ tu pravou houpačku, jdu si to houpy hou, houpy hou, vychutnat. Přišli jsme na svět skrze maminčino bříško a všichni jsme poznali tu nádheru kolébavého houpání v něm a ještě s bonusem vodního nadnášení. Je pravdou, že také velmi záleželo na tom, jak a v čem naše maminka chodila a co vykonávala za činnost. Podle toho jsme se vznášeli pomaleji či rychleji, zmáčknuti při jejím předklonu, či svobodně se nadnášející když odpočívala. Někdy jsme měli navíc ještě další bonus a to vibraci jejího hlasu při mluvení či zpěvu. Dřív se také používaly kolébky, které houpyhou splňovaly, ale to jsme museli pohánět vlastní, nikoliv bateriovou silou. Nebo jsme prochodili mnoho kilometrů s miminkem v náruči. Protože náruč je nejkrásnější a nejdokonalejší uhoupávadlo a uklidňovadlo na světě. Všechno to, bylo, je a bude nádherné, přirozené a plynoucí houpání, když budeme přirození my. Navštěvuji kadeřnici, která zapíná vibrační lehátko při mytí hlavy. A ta doba, než mi umyje hlavu, je přesně tak akorát co moje tělo a já sneseme. Ano, každý jsme jiný a máme jiné potřeby. Já bych v tom kočárku s vibračním zařízením ležet nechtěla. Vím, že podle sebe nemohu vnucovat všem, v jakém čase, ty zrychlené, strojem řízené vibrace ukončit, kdy pokračovat a zda je vůbec prožívat. Žádnou důvěry hodnou studii na vibrační houpátka na kočárky, od lidí, kteří dokonale rozumí neurofyziologickému vývoji dítěte, jsem nenašla. A taky nevím, na základě čeho by se dělala!!! To, že dítě přitom usne, není zárukou kvalitního spánku!!! Zkuste si zavřít oči a představit si vaše usínání a spánek v rytmu „HOUPYHOU“, a nebo v rytmu „VRRRRRRR“. Všichni máme jiné potřeby a jiné vnímání, každý jsme opravdu jedinečný.  Já jen opět snažně prosím za ty malé, kteří k nám hovoří skrze pláčové a další zvuky. Kteří k nám hovoří, ale i svýma očima a i tím, co mnohdy opomíjíme – skrze řeč celého tělíčka!!! Buďme k nim vnímaví a nepodléhejme reklamním doporučením. Ne vše, co se jeví líbivým a pro náš dospělácký život ulehčujícím zařízením, je pro ty malé človíčky prospěšným. Všechno živé má své vibrace. Žádné umělé udělátko nemůže nahradit propojení mezi rodičem a jeho dítětem. Propojení, podle kterého poznám, mám li houpat víc, či míň a k tomu zpívat, broukat či mlčet.Propojení, které dobíjí rodičovská láska, nikoliv baterky.😍😂 Přeji nám všem laskavě a houpavě plynoucí život.

Co nebo kdo má povstat jako Fénix z popela? Nic víc a nic míň, než naše přirozená schopnost rozlišovat, bez zásahu druhých, co je a co není pro nás a naše děti přínosné. Jinak řečeno náš „selský rozum“ či  intuice. Všichni tuto schopnost  dostaneme do vínku!!! Mnozí z nás ale vůbec netuší, že něco takového v nich dřímá. Někteří to tuší, ale bojí se to, většinou ze strachu, či v malé sebedůvěře použít.   Milí rodiče, vím, že všichni jste úžasní. Ve své ordinaci se o tom přesvědčuji stále. Vím, že nepotřebujete se svým dítětem žít podle šablon a zkušeností druhých. Vím, že nepotřebujete žít v režii stylu oni psali a oni říkali, ono se to tak ale dělá. A stejně tak vím, že v sobě máte sílu věřit v dokonalé přírodní zákonitosti života vašeho i vašich dětí. V posledním čase je okolo nás plno samozvaných radilů. Jeden je odborník na koupele či polohy na bříšku, druhý na pomůcky či údajné blokády krční páteře miminek, další ví zcela přesně jak máte s vaším dítětem (které ale neviděl) manipulovat či dokonce cvičit. Mohla bych takto pokračovat na celou stránku:-). Stále a neúnavně vás budu žádat, abyste všechnu moudrost, jak žít rodinný život v lásce a ve zdraví vás všech, hledali v sobě, nikoli zvenku.  A když už budete potřebovat radu zvenčí, držte se hesla důvěřuj, ale prověřuj!   Přeji nám všem klidný nadhled a pohodové dny. J