Podkládání miminek v poloze nA bříšku je téma stále aktuální!!! PROSÍM, pamatujte si napořád, že podkládání miminek na bříšku jakýmkoliv předmětem JE, slušně napsáno, NEIDEÁLNÍ!!!!!! Byť by se ten předmět tvářil jakoliv důležitě a bylo u něj psáno, že je na podkládání přímo vyroben, NEVĚŘTE TOMU! Nic takového, co by prospělo vašim dětem vyrobeno není. Polohu na bříšku je zapotřebí volit asistovaně, s citem a s respektem k jedinečnosti každého jedince. A není-li dle mých rodičovských znalostí ideální, zvolit radu odborníka. Ale znovu PROSÍM, ne na youtube, instagramu a pod. Najděte si někoho, komu důvěřujete a kdo bude vidět vaše miminko v jeho, v daný okamžik, přirozených reakcích. Někoho, kdo vám podle nich může ukázat cestu k respektujícímu polohování na bříšku. Důvěřujte ale prověřujte!
Stoj a chůze
Ve stoji či v chůzi dávat špičky ven není našich nohou vytoužený sen.Chodidlo a prsty nejsou od přírody líný a věřte, že milují, když jejich směr je pokud možno přímý.Pak poděkují vám i kotníky, kolena a kyčle a i vaše páteř pak vzpřímí se rychle. Nehledejte v mojí “básni” chybičky, místo toho se ze svých těl radujte, lidičky!
Sed bez opory nohou
Sed bez opory nohou, téma, o kterém by se mohlo psát často. Téma, které je dost často opomíjeno. Téma, u kterého možná zjistíte, že mnohým z nás chybí základní znalosti jak zacházet se svými těly, abychom jim neškodili. No řekněte sami, kolik z vás se s takovým základním smysluplným sdělením setkalo doma, ve školce, ve škole, u trenéra??? Možná jsme se setkali spíš s větami tipu:“To takhle nedělej.“,“Nelez tam jak pytel od brambor.“, „Sakra, narovnej se, kdo se má na ta tvoje kulatá záda dívat.“ „Jsi jako zpomalený film.“… Ale je přirozené, že ten, kdo to sám neumí, nemůže to předat dál. A tím se nechci dotknout nikoho, protože i já sama jsem kdysi mívala v těchto poznáních dosti velké mezery. Až bolavá nehybnost mě přiměla ke zkoumání a objevování mých možností. Dnes už vím nejenom, co dělám, ale za všech okolností se snažím stále objevovat i to, jak to dělám. A to JAK je nesmírně důležité. Když to poznám u sebe, většinou velmi dobře poznám co je a co není pro mé děti to nejideálnější. Minulý týden jsem měla v ordinaci dvě děti s ne zrovna ideálním nastavením svalů podél páteře, svalů pletence ramenního a svalů krční oblasti. Tyto neideálnosti měly společného jmenovatele dlouhodobý nebo častý sed bez a opory chodidel. Byly to děti i rozdílného věku. 18 měsíců a 4 roky. Ano, jak jsem psala ve své druhé knížce, vždy je cesta jak to více či méně „opravit“. Ale je to cesta, která by nemusela být nutná kdyby… Kdybychom věděli, že jakýkoliv sed dítěte bez opory chodidel je témě shodný s tím, jako bychom sami seděli na barové židli a taktéž bez opory chodidel! Zkuste se zeptat lidí, kteří dělají výškové práce co jim ta neopora nohou dělá s tělem! Zkuste se zeptat horolezců jak dlouho by bez opory chodidel vydrželi visosedět! Nedejme na to, co ostatní povídali, psali. Že v autosedačce, nosítku, krosně či na dospělácké židli nevadí být bez opory. Dokonce jsem slyšela i názor, že děti záda bolet nemůžou, že ještě rostou a že se to tzv. zahojí!!! Pravý opak je mou pravdou. Každým delším či častějším sedem bez opory chodidel zaséváme semínko možných problémů!!! Sami objevujme a zkoumejme u sebe a pak neuděláme chybu ani u dětí. Přeji nám všem krásně zakořeněná chodidla v sedech, stojích i při chůzi!!!
Oblečení a pohyb miminek
Oblečení a pohyb miminek, téma stále aktuální:-) Nebudu se dlouze rozepisovat o fyziologii a nefyziologii vývoje pohybových vzorů malých miminek. Toto téma, má většina z vás rodičů již dávno „v malíku“. Raději se zmíním o něčem, co mnohé z nás nenapadne. A to ne proto, že bychom byli nemoudří, ale spíš proto, že nám vůbec nepřijde na mysl, že druh oblečení může mít tak velký vliv na celkový vývoj malého miminka. A to kromě narušení vývoje pohybových vzorů, přes vývoj kyčlí, lehkost pohybu, až k poznávání sebe sama v doteku. Ano, i poznávat svoje tělíčko přes dotek je pro miminka důležité. Doposud jsem měla dost často v ordinaci děti, které měly oblečení co se „dnes nosí“ a které je nejčastěji k dostání. Společně s rodiči jsme většinou přišli na nevýhodnost tohoto oblečení a tak ta naše moudra:-) předávám dál. I oblečení může mít vliv na výsledek fyzioterapie!!! Zmíním zde jen ty nejčastější neideálnosti:-) OBTAŽENÉ ELASTICKÉ KALHOTY S JAKOUKOLIV GUMOU V PASE x LACLÁČE obtažené elastické kalhoty dávají kyčle k sobě a tudíž nemohou mít tyto klouby prostor pro ideální vývoj a pohyb (mimochodem i u nás dospělých může mít časté nošení obtažených elastických džínů neblahý vliv na kyčle a pak dál….) jednoznačně výhodnější jsou lacláče či volné dupačky má-li dítě lacláče, má v pase většinou jen plenku, případně punčocháčky a má tím i volnější pohyb nejenom v kyčlích DŮLEŽITÁ JE DÉLKA A VOLNOST DĚTSKÝCH BODY A TO VOLNOST I U KRKU volnost u krku je nezbytná pro kvalitu dechu, ale i proti případnému přehřátí a to nejenom v létě volná délka body je důležitá pro lehkost a plnohodnotnost pohybu a i pro vzpřímenost páteře PONOŽKY velkou pozornost věnujte vůli kolem kotníčků, ale i volnosti v délce chodidla prostor pro všechny prsty na noze je důležitý na tvorbu klenby nohy ČEPIČKY upřímně, kdo z nás dospěláků má rád mít něco zavázaného pod bradou Volnost těla souvisí s volností ducha. Nesvazujme naše děti ve svobodném rozletu:-)
V jednoduchosti je největší prostor pro vlastní pravdu
V jednoduchosti je největší prostor pro vlastní pravdu Proč mnoho z nás hledá složitosti? Jsme k tomu vedeni výchovou doma, ve školách nebo vlivem okolní společnosti? Návštěva jedné báječné rodiny před dvěma roky. Holčička (6let) vbočené kotníčky, klučina (9let) to samé a k tomu předsunuté držení hlavy s neideálním držením horní části zad a ramen. Spolunalezení pravděpodobné příčiny, vysvětlení toho, co můžeme pro zlepšení udělat, praktické vyzkoušení a prosba o zapojení celé rodiny (prarodiče, tetičky, strýčkové…). V podstatě jde o hru, které se účastní všichni, kteří jsou kolem dětí a kterým na nich záleží. V konečném výsledku bývá velmi často pomoženo ke změně pohybových stereotypů všech spolupracujících. Na konci první návštěvy vznesl tatínek dotaz: “A to je jako všechno?“, „To jako chcete říct, že jen to, co jste nám vysvětlila a ukázala, stačí?“ Ano, já vím, že to stačí, vím, že to opravdu funguje! Přišli asi třikrát. Návštěva té samé rodiny zhruba po roce. Dost dlouho trvalo, než mi rodiče převyprávěli, kde všude ještě s dětmi byli, co vše za metody absolvovali a jak jsou z toho unaveni oni i jejich děti. Tak znovu na značky. Opětovné vysvětlení té jednoduchosti: – že svoje těla a svoji mysl máme vždy po ruce – že na to jak stojíme, sedíme, držíme hlavu…, si můžeme vzpomenout v jakékoliv situaci během dne – že aby to děti bavilo, je zapotřebí hra a radost a taky příklad a podpora nás dospělých – že bez laskavé trpělivosti, hravé radosti, se to nemůže dostat pod kůži nikomu, ani dětem a ani dospělákům Návštěva té samé rodiny minulý týden. Smekám nad tím, jak se posunuli a děkuji jim všem. Už mě nepotřebují, našli cestu sami k sobě. Každý sám za sebe a pro sebe a přitom společně objevili cestu k jednoduchosti, srozumitelnosti a přirozenosti. Dalo by se říct, že přímo k čiré obyčejnosti, která je u každého z nás neobyčejná. PS: Tatínek mi při odchodu ještě řekl: “Já vám na té první návštěvě nevěřil, ale časem jsem zjistil, že jsem vlastně nevěřil sám sobě, že bych tu jednoduchost vůbec mohl přijmout.“
