Ať už jdu životní cestou s jedním nebo s pěti dětmi, sama nebo s partnerem, vždy je dobré si uvědomit, že i za rohem je ta cesta stále moje a to ať už se mi to líbí nebo ne. A že jsem to já, kdo svým myšlením ovlivňuje, jak se mi po ní šlape. Přeji nám všem pohodové chvíle na všech cestách Života.

BOTIČKY aneb CO BY SI INDIÁN NIKDY NEVZAL NA NOHY   Mám ráda svoje nohy. Ba co víc, miluju je a denně jim děkuji za jejich trpělivost se mnou. Vím, že i moje nohy mají rády mě a to i přes to, že jsem jim kdysi dávno v minulosti nedávala vždy kvalitní podmínky pro stoj či chůzi. Dnes si velmi pečlivě vybírám boty a rady výrobců či prodejců si pečlivě ověřuji.!!! Reklamy na mě nefungují a vím, že recenze druhých jsou jen jejich zkušenosti a ty jsou nepřenosné. Takže si vše raději vyzkouším sama. Důvěřuj, ale prověřuj a svým prožitkem si ověřuj. Tímto moc prosím rodiče, aby si i oni sami začali vážit svých nohou a začali je vnímat v jejich potřebách. Protože jen tak dokáží vybrat ty nejsprávnější botičky  pro své děti a jen tak jim nikdo nic nenakuká. Mnohokrát jsem se v ordinaci přesvědčila o tom jak MOC důležité je, kromě jiného, hlídat i kvalitu ušití dětských botiček. Mnoho rodičů zjistilo, že různě „divná“ chůze jejich dětí souvisela často s nekvalitním ušitím vnitřku boty. Nechci se nikoho dotknout, ale občas mám pochybnosti o tom, zda vůbec tu kvalitu někdo hlídá. Nebo zda je to člověk, který rozumí potřebám hebké dětské nožičky. Takže kromě všeho co už o výběru botiček víte si svými prsty pečlivě „naskenujte“ botičku zevnitř. Myslím, že se občas bude divit, jaké neideálnosti se tam dají najít. Přikládám foto botiček, které by si můj oblíbený hrdina Vinnetou, na nohy neobul a když obul, tak jen na chvíli. Myslím, že si to sami z té fotografie dokážete načíst.   Přeji lehké, radostné a zdravé kroky všem.

Miminka na zemí!!! Vhodné či nevhodné??? Váha hlavy dítěte, když se narodí, je cca čtvrtina váhy jeho tělíčka. Než dítě zvládne udržet hlavu v ose či jinak řečeno v prodloužení páteře, musí zvládnout zapojovat ve spolupráci svaly krku, ramen, lopatek, prsní svaly, břišní svaly… To je proces, který potřebuje svůj čas a který je u každého jedince jiný. Většinou ho dítě zvládá až když umí dokonale  lézt po čtyřech. To znamená, že by na břiše na zemi mělo být nejdříve když se umí samo přetočit ze zad na bříško a zpět. Děti jsou velmi zvídavé a dáváme-li je tam dříve, podporujeme záklon hlavy, který může znamenat budoucí předsunuté držení hlavy. Nejlepší je zkusit si to sami na sobě. Položte se na břicho na zem a chvíli tam zůstaňte. Jak dlouho vydržíte koukat si pod ruce na podložku? Velmi brzo začnete koukat nahoru, na dění, které se tam odehrává (vlající záclony, televize, procházející členové rodiny…) A co se v tu chvíli děje s vaší zadní stranou krku a se svaly podél páteře? Vnímáte to? Máte je oproti svalům na přední straně trupu více zapojené, chybí rovnováha, hlava se zaklání a připravuje se tím na budoucí neideální postavení!!! Tímto se velmi přimlouvám za všechna miminka. Dávejte je na bříško pouze ve zvýšené poloze. V takové, ze které budou koukat shora dolů. V takové, ve které se jim hlavička krásně „vysune“ z krku a tím se umožní ostatním svalům přirozená spolupráce. Přeji všem vzpřímené a bezbolestné držení hlavy:-)

Paní Skalová, LEZEME!!!!Takové zprávy mám moc ráda. Dnes ráno mi zrovna jedna taková přišla.Trpělivost a laskavá důslednost se u pohybového vývoje dětí nesmírně vyplatí. Taky se vyplatí svému dítěti věřit, podporovat ho hlasem, úsměvem a i příkladem.Je mi jasné, že když chtějí rodiče rozlézt svoje, tak trošku pohodlnější nebo někdy i svéhlavé dítko, lezou taky.V tom případě je množné číslo pro slovíčko LEZEME zcela správně. Protože nejspíš kromě rodičů lezou i všichni, kteří přijdou na návštěvu.Máma ve zvířecí říši, dejme tomu medvědice, s neuvěřitelnou vnitřní silou podporuje svoje mládě. Šťouchá do něj, bručí, mručí, ukazuje, ale nikdy to neudělá za něj!!!My lidé, tu tendenci občas máme a zapomínáme na to, že vlastními silami nabitá zkušenost je pro život velmi cenná. Je důležitá i pro sebedůvěru toho našeho mláděte.Takže jestli smím prosit za děti, podporujte je tak, aby v sobě našly to, s čím se narodily – schopnost ZPROVOZNIT SVOJI VLASTNÍ SÍLU a buďte pro ně jen jako jejich BEZPEČNÉ ZÁZEMÍ.Tak vzhůru k:-paseme koníky-otáčíme se-lezeme-stoupáme si-chodíme…A hlavně ať tomu nechybí RADUJEME SE!!!

Sedím, sedíš, sedíme a občas se po chvíli divíme:-) Výrobci a prodejci židlí se předhání v superlativech a v reklamních nabídkách o zaručeně nejlepších židlích na světě. Neexistuje židle, která by vyhovovala všem nebo alespoň většině! Sebedokonaleji vymyšlená židle, stojící možná vaši celou výplatu, vám nic nezaručí!!! Důležitá ve vašem životě není TA židle, ale VY, vaše kondice, váš pohyb a vaše porozumění vlastnímu tělu. Sed tak, jak ho máme v dnešních časech, není totiž až tak moc pro člověka přirozený. Mnoho z nás není vedeno k tomu, abychom pochopili funkci našeho těla, jeho potřeby a poznali, kdy máme u už konečně něco udělat jinak!!! Proto i při výběru židle stále platí DŮVĚŘUJ – PROVĚŘUJ- NA SOBĚ SI OVĚŘUJ!!! Docela často se spolu s dětmi i s rodiči nasmějeme. „Paní Skalová, mohla byste nám pro naše dítě poradit tu nejlepší židli? Třeba takovou, jakou používáte tady v ordinaci i vy.“ Moje odpověď zní: „Myslíte míč, meditační podsedáky nebo tu židli od klavíru, kterou mám za stolem?“ Já sama střídám u sebe v ordinaci sed na míči, různé sedy na zemi (při „práci“ s dětmi) a pak tam mám otočnou židličku od klavíru. Takže různorodost pro tělo zaručena:-) Neodsuzuji výrobce, prodejce a ani ty úžasně vymyšlené židle, které stejně za nic nemohou. Jen si přeji, abychom si vybírali opravdu dle potřeb našeho vlastního těla, ne dle reklam a zkušeností majitelů jiného těla než je to naše. Přeji nám dokonalé porozumění potřebám našich těl nejenom při sedech a taky mnoho radosti a pohody v životě. J.S.