O dokonalosti našich dětí Na společné povídání „O dokonalosti našich dětí“, jsou srdečně zváni maminky a tatínkové, babičky i dědové + další příbuzenstvoa samozřejmě i všichni ti, kteří si chtějí v záplavě informací udělat svoje vlastní Jasno Probudit svoji vlastní intuici můžeme všichni. Stejně tak, jako pochopit co je pro naše dítě lepší. Zda se plazit po břiše nebo lézt po čtyřech, zda viset v nosítku nebo se vézt ve svém vlastním svobodu pohybu zaručujícím kočárkovém prostoru. Zda zapojit fyziologické svalové řetězení na tříkolce (kole) nebo se přibližovat k vbočeným kotníkům a pravděpodobně i většímu prohnutí bederní páteře, atd. Jak budou naše děti vypadat v našem věku velmi záleží i na nás, kteří o ně pečujeme, kteří je milujeme a chceme pro ně to nejlepší.
Autosedačky a cestování
Krásný dobrý den přeji všem, moc vás prosím, vyzkoušejte si, alespoň čtvrt hodiny, sedět s visícíma nohama. Můžete si klidně i opřít záda, bude-li o co, můžete nechat viset svoje nohy od kolen dolů nebo je mít natažené před sebou, ale hlavně mějte chodidla bez opory. Nemají-li chodidla oporu, nemá oporu páteř a tím i celý trup a jestli přitom budou či nebudou opřená záda už na té neideálnosti moc nezmění. Tak jak to jde? Jaké máte pocity v zádech, v pánvi, v nohách? Vydržíte být celým tělem relativně v klidu nebo se vám chce hýbat nohama? Chce se vám nohama kývat nebo si je máte chuť o něco zapřít? Zkuste si ty pocity umocnit tím, že zavřete oči. Lépe svému tělu porozumíte, lépe pak pochopíte i svoje děti. Proč děti? Jak často se vám rodičům stane, že okřiknete dcerku či synka, aby vám v autě při jízdě nekopaly do přední sedačky? Jestli si pokus s visícími dolními končetinami opravdu na sobě ověříte, už nikdy svoje děti nenapomenete, ale uděláte vše pro to, aby si měly svá chodidla o co opřít!!! Většina z dětí to kopání opravdu nedělá schválně, jen vám to nedokáží správně vysvětlit. A co se týká ještě těch nejmenších miminek? Mějte prosím na paměti, že zakřivení páteře si každé mimino teprve tvoří postupným vývojem pohybových vzorců a že jistě nechcete, aby mělo kulatá záda tvaru autosedačky. Je to trochu nadnesené, ale věřte, že už víc než pár dětí s neideálním nastavením páteře z autosedaček či polohovacích lehátek jsem v ordinaci měla. Takže je to stále o tom samém: – důvěřuj, ale prověřuj a nejlépe sám na sobě si to, co chceš pro své dítě, ověřuj – používej víc svoji intuici nebo-li selský rozum než zkušenosti ostatních – čti ve svých dětech a v jejich reakcích častěji než v internetu – každý z nás je jedinečný neopakovatelný exemplář a i když „pravidla“ pohybového vývoje mají po staletí stejný základ, ke každému z nás je třeba přistupovat jak k originálu od Leonarda da Vinciho:-) Přeji nám všem dny v lehkosti, radosti a v dokonalém zdraví.
PF 2023
Ať je každý den pro nás tím nejkrásnějším dnem roku 2023:-)
Normálnost? Co to je?
V posledním čase jsem se několikrát setkala s dotazem, zda dělám NORMÁLNÍ fyzioterapii.Každý si pod slovem normální jistě představí něco jiného.Tak se pokusím odpovědět přiloženým citátem. Přeji všem klidný, laskavý a i radostný předvánoční čas. J.S.
OHRÁDKY ANO ČI NE
Časté věty maminek: – nemůžu v klidu na toaletu, umýt se a už vůbec ne se upravit – když vařím, tak se stále ohlížím, co dělá moje dítě – nemůžu se v klidu ani najíst – mám pocit, že den nemá ani začátek a ani konec – jedu non stop – pořád jen hlídám, aby se něco nestalo – jsem z toho už unavená, zavírám oči pomalu už i na procházce – kdy už se zklidní a zůstane alespoň chvíli na jednom místě – naše děťátko je neklidné, nemůžu ho vůbec dát od sebe – atp Každá máma má od přírody darovanou neuvěřitelnou sílu na zvládnutí života s dětmi. Určitě i tátové, babičky a dědečkové oplývají podobnou silou. Ale i tak silná síla může jednoho dne zeslábnout a vídávám to v ordinaci docela často. Při takovém zeslábnutí je v nepohodě nejenom ten, který se stará, ale časem i ten, o kterého je staráno. A proč toto píšu? Protože se občas stává, že někdo přijme názory druhých bez ověření. Když se maminek zeptám, proč si na takové případy jako je vaření, otevření pošťákovi či návštěva toalety nepořídí ohrádku, dostávám dost podobné odpovědi: „Četla jsem, že dítě má z ohrádky trauma jako z vězení.“ „Slyšela jsem že to nemáme dělat, že bychom mu tím dali najevo, že se od něj oddělujeme.“ atd atd atd Stále mě moje poslání baví a stále se snažím respektovat odlišné názory. Stále se také snažím respektovat děti v jejich jedinečnosti a podporovat rodiče v nalezení a udržení si jejich síly. Z mého pohledu neexistuje jeden recept na všechny děti a mám-li volit mezi rodičem, který si nevědomě celodenním „zapojením“ ubírá sílu nebo mezi občasným chvilkovým pobytem děťátka v ohrádce, volím druhou variantu! Milé maminky, někde i tatínkové, bude-li vaše dítě cítit vaši lásku, bezpečí domova, váš klid a vaši plnou sílu, pobyt v ohrádkovém „pomocníkovi“ mu rozhodně neublíží!!!!!
