„Ergonomická“ nosítka Poproste kamarády horolezce ať vás zavěsí proti skalní stěně, která bude mít nad vaší hlavou byť jen malý převis. Snažte se situaci pomocí popruhů nasimulovat tak, aby to bylo jako v údajně ergonomických nosítkách. A pak už jen viste a vnímejte pocity vašeho těla.    Tak jak vám je? Visíte, nikam nevidíte, když chcete vidět, musíte zaklonit a otočit hlavu. Nohy máte bez opory, páteř bez opory, paže můžete maximálně zapažovat a vzpažovat, možná se můžete ještě podrbat na nose. Kolena máte výš než kyčle, „otevřenou“ pánev, která je v tuto chvíli nejníže a je zatížena ještě tím, že se do ní, tíží zemskou, „zatlačuje“ páteř i váha hlavy.    Zkuste v tomto visu usnout. Zkuste v něm být co nejdéle a celou tu dobu vnímejte svoje tělo. Nevnímejte okolí, ale opravdu jen a jen vaše tělo a jeho reakce.   A až budete cítit nepohodlí nebo že už máte dost, zavolejte si ty nejbližší lidi, ať vás tam upraví nebo vyndají. A teď si představte, že oni přijdou a začnou vám něčím odvádět pozornost od toho co vy sami chcete. Začnou vás natřásat, klepat po zádech, zpívat vám… V domněnce, že ví lépe než vy kdy už máte dost, nevyslyší vaši prosbu. Jak vám bude? Budete se zlobit nebo budete šťastní? Budete si říkat, jak oni můžou vědět kdy já chci vyndat když nejsou v mém těle a nežijí moje pocity? Někdo z vás si to vyndání vybojuje a někdo z vás tam možná i rezignovaně usne. Ale řekněte sami, jak se vám a vašemu tělu spí v takovém sedu?    Můžete namítnout, že vis dospěláka a vis miminka je zcela odlišný. Ano je. Určitě je rozdíl ve velikosti a v tom, že tělo dospělého už je trošku víc používané. A ještě jeden rozdíl tam je, dospělý si může jasně a stručně říci DOST. Dál můžete namítnout: – že oni psali, oni říkali, že přírodní národy také nosí či nosili – že miminka to ještě nemůžou cítit jako my – že jsou ještě malá a nemá je tam co bolet, a že kdyby jim to bylo nepříjemné, že by   v tom nosítku neusnuli – že pozitiva, která píši prodejci a zastánci nosítek převažují nad negativy – že když je tam dám podle návodu, musí to být dobré. Konec konců  tam přeci píšou, že to nosítko je ergonomické, tak kdo má pravdu? Kdo přesně jsou ti, kteří tomu nosítku dali označení ergonomické? Kdo přesně jsou ti, kteří popisují co všechno krásného a pozitivního to vašemu miminku přinese? Znáte je? Jsou to opravdu odborníci, kteří rozumí vývoji a pohybu dětí? Jsou to snad lidé, kteří se dokáží tak dokonale vcítit do těch malých těl, že přesně ví co potřebují?  Nebo že by si snad výrobci a prodejci sami na sobě zkusili jaké to je takto „ergonomicky“ viset? Ukázka z knížky „Jak teď-tak potom.“     Každý z nás se učí v sobě rodičovství probouzet. Každému z nás to trvá různě dlouho. Jenže v tomto čase, kdy je kolem nás tolik různorodých informací, neklidu a spěchu, to zdánlivě není jednoduché. Mnohdy rodiče vypráví co všechno čtou, co všechno se prý s miminkem „musí“, jak už jsou z těch všech rad a dění kolem, unavení a otrávení. Vůbec se jim nedivím. Najít v tomto světě klid a pokud možno si to ještě udržet, dá trošinku „práci“. Ale  podaří-li se nám to , nikdo nám už nic nenakuká. Mají-li rodiče chuť, zkouší si jednoduché cvičení. Položí se s miminkem nebo si s ním sednou na míč , zavřou oči a začnou pozorovat svůj dech.  Nádech, výdech, klid, harmonie, najednou přijde vnímání dechu a klidu i z miminka a pak se dost často objeví rodičovský radostný úsměv a věta:“Už jsme propojeni!“ Důvěřujte mi, ale ověřujte si!

Trampolína​ Něco málo z historie     „Trampolína je speciální tělocvičné a sportovní náčiní určené pro skákání osob. Skoky na trampolíně jsou sportovním odvětvím, které se zahrnuje od roku 2000 do letních olympijských her.    Historie trampolín a skoků na ní je však mnohem starší. Už ve středověku artisté zkoušeli různé akrobacie. Místo trampolín jim sloužila pružná prkna, ale i s nimi se dostali do poměrně velké výšky. První krok ke vzniku trampolíny podnikli Eskymáci. Používali na její výrobu mroží kůži. Opravdová trampolína byla sestrojená francouzských akrobatem du Trampoline. Pro svůj výrobek se nechal inspirovat odrazovými schopnostmi záchranných sítí, které se dávaly kvůli bezpečnosti pod visutou hrazdu. Du Trampoline tak udělal z trampolíny pomůcku pro samostatné cvičení. Novodobá historie trampolín se datuje do roku 1936, kdy si George Nissen postavil svou vlastní trampolínu. Nechal si na ní udělat patent. George Nissen představoval významného mistra USA ve skocích do vody a samozřejmě skákal i na trampolíně. První závod ve skocích na trampolíně proběhl roku 1947 v Dallasu. O 17 let později se v Londýně konalo první mistrovství světa v soutěži jednotlivců.“ A co z toho plyne?    Takže z výše uvedeného textu vyplývá, že trampolína je gymnastické náčiní. Logicky z toho můžeme odvodit, že každý gymnasta, který skáče na trampolíně má trenéra. Ten mu vysvětlí základní pravidla jak pracovat s tělem při odrazu i při doskoku, jak u toho dýchat, vše kontroluje, dávkuje mu čas tréninku a jistě nedovolí, aby při tréninku skočily na trampolínu ještě třeba dalších tři osoby.    Věřím, že už teď mnozí z vás nepotřebují další vysvětlení. Ale kdyby náhodou, tak ještě malé dovysvětlení.  • Trampolína prohlubuje již stávající problém a je jedno, zda se to týká „jen“ bývalých  vtočených nožek, skoliózy či jiného problému pohybového aparátu. • „Neřízené“ skákání na trampolíně představuje pro malé děti  nepřirozené otřesy všech vnitřních orgánů. Naše vnitřní orgány nejsou v našich tělech přišité či napevno zasazené do krabiček. Všechno v nás, když rosteme, potřebuje svůj čas na zpevnění či dozrání.        •   Skákání na trampolíně je za poslední roky na žebříčku nejčastějších  „letních“ úrazů. • A kdyby se naše dítě naučilo opravdu zdravě skákat a do jeho rytmu mu skočilo jiné dítě či děti,  myslíte, že ty zdravé dopady může ještě zvládnout? • Takže když už chci nechat svoje dítě na trampolíně skákat, ať skáče samotné nebo ať se to klidně naučí i v souhře s někým dalším. Ale co je důležité, vysvětlit mu i bezpečnost a vše ostatní tak trochu hlídat.    Můžete namítnout, že děti nesmírně rády skákají  z obrubníků, pařezů, do peřin… Ano, to je pravda a pro děti je to naprosto přirozené. Ale takto skákat většina dětí nevydrží zas až tak dlouho. Navíc je dost často při tom i někdo chytá či pomáhá držením za ruce. Když budeme děti DOOPRAVDY pozorovat v jejich přirozenosti, přijdeme na to, že ve skákání „v terénu“ a ve skákání na trampolíně je dost podstatný rozdíl.    Trampolína je módní záležitost. Nechci se nikoho dotknout, ale její prodej a doporučování jistě nepochází z hlav lidí, kteří dokáží dětskému tělu a jeho funkci alespoň trochu rozumět. A kdo z vás mi po přečtení výše napsaných slov stále ještě nevěří, může si zkusit zaskákat sám a vnímat co to s jeho tělem dělá. Může poprosit někoho ať mu do jeho příjemného skákání „skočí“. Každý z nás může sám na sobě poznat, zda je to opravdu tak přirozené, jak doporučují slova z různých zdrojů.                                                                                     Ukázka z knížky „Jak teď, tak potom.“       

Dětská dokonalost    Začíná letní čas. Slunce, déšť, vůně luk i lesů, dozrávání různých plodů. Vše v přírodě roste a sílí tak, jak má. Tedy pakliže jí, my lidé, do toho nekecáme a nechceme ji přetvářet k obrazu svému.   A tak je to i s našimi nejmenšími lidmi:-). Rostou, sílí, vyvíjí se sami od sebe a velmi dobře. Mají k tomu na pomoc tu největší sílu – sílu, která dokáže ze semínka vytáhnout i mohutný strom. Sílu, která je lidským chápáním nevysvětlitelná.   A proč to zde píšu?   Mám dost možností sledovat děti nejenom ve své ordinaci, ale i při hrách u vody, v lese, na zahradách. Je to nádhera. Pozorování malých dětí a pozorování přirody je nejlepší kino co znám.   Ale k věci:-).   Nechtějme je předělávat podle sebe. Dívejme se na ně, pozorujme je a zjistíme, že děti nás potřebují jen na to, aby měly zázemí, podporu a lásku, ne na to, abychom jim říkali jak se mají vyvíjet. Každé dítě je dokonalé takové jaké je.   Učme se od nich, smějme se s nimi, milujme je a žijme s nimi, ne nad nimi.   Přeji krásné prázdniny plné zdraví a radosti všem.

Nevíte, jak pokládat dítě na bříško?  Vážení a milí rodiče,    nevíte, jak pokládat dítě na bříško? Díky vám a vašim dětem se ke mně dostávají velmi zajímavé zkušenosti o ne zrovna ideálních radách, které sem tam dostáváte. Nemyslím si, že bych měla mít patent jen na moji pravdu, ale výsledky, které vidíte vy i já společně, mě vedou k  šíření našich společných zkušeností, aby ostatní nemuseli opakovat již „prověřené“ chyby. Je vhodné podkládání miminek ručníkem?    Minulý týden ke mně hned třikrát, spolu s dětmi, „přilétla informace“ o podkládání miminka válečkem z ručníku či jiného materiálu, když ono leží na bříšku. Nechci vás zde přetěžovat popisem toho, v čem všem to miminku neprospívá. Zmíním se jen o  jednom z těchto tří případů.       Miminko mělo po komplikovaném porodu lehkou hypotonii – snížení svalové síly. V takových případech je velmi důležité vést dítě v pohybovém vývoji postupně, vytrvale, ale hlavně celkově a s citem. Je velmi podstatné brát v úvahu jeho únavu a umět ji včas rozpoznat, abychom svalové skupiny nepřetížili. Maminka dostala radu podkládat válečkem několikrát během dne, ale už nebylo upřesněno na co všechno se musí brát zřetel. V dobré víře svému potomkovi přetížila některé svalové skupiny oproti druhým, tím se zasáhlo do jejich spolupráce a podle toho i vypadalo držení tělíčka dítěte. „Pospravit“ tak, aby to s ním nešlo do budoucího života půjde, ale je zbytečné se k tomu vůbec dostat, co myslíte?            Takže doporučení podkládání bez asistence velmi vřele nedoporučuji                                A z mé strany stále platí DŮVĚŘUJ ale PROVĚŘUJ. Vlastní zkušenost     Navíc si myslím, že každý, kdo dává rady ohledně pohybového vývoje dětí, by si je měl na sobě napřed vyzkoušet sám:-). Představte si, že jste malý, třeba dvouměsíční človíček a položte se na břicho. Stočte váleček z deky a dejte si ho pod hrudník. Svoje horní končetiny opřete o předloktí před válečkem a chvíli si tam takto poležte. Mějte ale na paměti, že pořád jsou vám dva měsíce, že vlastně ani nevíte, proč tam ten předmět máte a tudíž ani nevíte, že když se pohnete, pohne se i pod vás vložený kus látky!!!    Většina dětí nevydrží ležet na bříšku v úplném klidu a tak se stane, že mají za chvíli váleček buď pod bradou nebo pod bříškem a tudíž nefunkční pro vylepšení této polohy .     Ze zkušeností nabytých spolu s rodiči a s dětmi vím, že mnohem přínosnější je asistovaná poloha na bříšku. Ta vás sice stojí více času, ale svoje děťátko si v ní můžete smysluplně upravovat. Asistovanou polohu na bříšku předávám rodičům už mnoho let a spolu s dalšími laskavými cvičeními a se změnou manipulace, je pro děti opravdu přínosná. Sama o sobě, by ale také nepomohla!    A proč vám to tu píšu a nenafotím to nebo o tom nenatočím video? Právě kvůli jedinečnosti každého dítěte, kvůli jedinečnosti jejich reakcí a kvůli respektu, který k dětem mám. To, co by mohlo pomoci jednomu, nemusí prospět druhému.  Přeji vám všem dny plné radosti. J.S.

Oploštělá hlavička, aneb módní diagnóza KISS syndrom.  Vážení a milí rodiče,moc vás prosím, NEnaslouchejte internetovým či jiným „sousedským“, jistě dobře míněným, radám.  Jediné čemu naslouchejte, je vaše intuice, vaše vnitřní síla a pravda, kterou máte v sobě všichni. A jediné co čtěte, jsou vaše děti a případně i pohodové knihy:-). Z výrazu očí, z hlasových projevů i z reakcí tělíčka vašeho miminka, dokážete přečíst téměř vše. Myslet si, že to neumíte, když máte první miminko nebo proto, že jste mladí, je nemoudré.    Kiss syndrom, zploštělá hlavička a další „módní diagnózy“, se kterými se v posledním čase jakoby roztrhl pytel, mají najednou plno rádců. Internet snese téměř všechna slova a tak vám tam radí kdekdo a občas i kdovíjak . Mějte, prosím, na paměti, že vaše dítě je naprostý originál a tak také vyžaduje přístup, který je mu „šitý“ přímo na tělo! Nenechte se znejistět ostatními, nenechte se vystrašit některými články či výroky. Důvěřujte, ale prověřujte.      Většinou jste na to dva, a když se v klidu dokážete se svým miminkem propojit, zjistíte, že znáte a umíte mnohem víc, než si myslíte nebo než je vám předkládáno!    Věřte, že za 40let praxe mohu s jistotou prohlásit, že ze všech lidí nejvíc, můžete porozumět vašemu potomstvu zrovna vy, jeho rodiče! Ale abyste toto propojení uvedli do praxe, potřebujete věřit sami sobě a důvěřovat i vašemu miminku. Nás, zdravotníky, pak můžete mít jen jako průvodce na cestě ku zdraví vašeho dítěte.        Přeji vám všem dny plné radosti, zdraví a vzájemného porozumění.                                                                                         J.Skalová