Krásný dobrý den přeji všem, moc vás prosím, vyzkoušejte si, alespoň čtvrt hodiny, sedět s visícíma nohama. Můžete si klidně i opřít záda, bude-li o co, můžete nechat viset svoje nohy od kolen dolů nebo je mít natažené před sebou, ale hlavně mějte chodidla bez opory. Nemají-li chodidla oporu, nemá oporu páteř a tím i celý trup a jestli přitom budou či nebudou opřená záda už na té neideálnosti moc nezmění. Tak jak to jde? Jaké máte pocity v zádech, v pánvi, v nohách? Vydržíte být celým tělem relativně v klidu nebo se vám chce hýbat nohama? Chce se vám nohama kývat nebo si je máte chuť o něco zapřít? Zkuste si ty pocity umocnit tím, že zavřete oči. Lépe svému tělu porozumíte, lépe pak pochopíte i svoje děti. Proč děti? Jak často se vám rodičům stane, že okřiknete dcerku či synka, aby vám v autě při jízdě nekopaly do přední sedačky? Jestli si pokus s visícími dolními končetinami opravdu na sobě ověříte, už nikdy svoje děti nenapomenete, ale uděláte vše pro to, aby si měly svá chodidla o co opřít!!! Většina z dětí to kopání opravdu nedělá schválně, jen vám to nedokáží správně vysvětlit. A co se týká ještě těch nejmenších miminek? Mějte prosím na paměti, že zakřivení páteře si každé mimino teprve tvoří postupným vývojem pohybových vzorců a že jistě nechcete, aby mělo kulatá záda tvaru autosedačky. Je to trochu nadnesené, ale věřte, že už víc než pár dětí s neideálním nastavením páteře z autosedaček či polohovacích lehátek jsem v ordinaci měla. Takže je to stále o tom samém: – důvěřuj, ale prověřuj a nejlépe sám na sobě si to, co chceš pro své dítě, ověřuj – používej víc svoji intuici nebo-li selský rozum než zkušenosti ostatních – čti ve svých dětech a v jejich reakcích častěji než v internetu – každý z nás je  jedinečný neopakovatelný exemplář a i když „pravidla“ pohybového vývoje mají po staletí stejný základ, ke každému z nás je třeba přistupovat jak k originálu od Leonarda da Vinciho:-) Přeji nám všem dny v lehkosti, radosti a v dokonalém zdraví.

Jana Skalová se fyzioterapeutické práci s malými dětmi věnuje skoro 40 let. Je jí oddaná natolik, že na vlastním těle zkouší, jak se asi miminka v té které situaci cítí. Ví například, jaké to je sedět v nosítku. „Doporučila bych všem, kteří chtějí miminko dávat do nosítka, aby se do stejné polohy nechali pověsit sami. A budou vědět, jaké to je pro tělo a co to tělu přináší. Já jsem se nechala takto zavěsit kamarády horolezci, snažili se mi dát popruhy a všechno tak, jak je to u toho miminka. Ono to nejde nasimulovat přesně, jsem veliká, dětičky malinké. Ale já jsem to vydržela zhruba 5 minut a moje tělo říkalo ne,“ dělí se o zkušenost dětská fyzioterapeutka. Zkuste si to na vlastní tělo K tomu, abyste si vytvořili podobný zážitek, nemusíte shánět horolezce. Podle Jany Skalové postačí sedět na barové stoličce bez opory nohou. Nebo si sednout obkročmo na židli s vysokým opěradlem, opřít se hrudníkem i hlavou a někoho poprosit, aby vás chytil pod koleny a kolena zvedl nad úroveň sedadla židle. Takto sedí děti v ergonomických nosítkách. Když nosit, tak raději v šátku „Opravdu se přikláním k tomu nosítka raději vůbec nepoužívat. Když už něco na nošení, tak šátky a jen na nezbytně dlouhou dobu, na uspání, vyvenčení psa, rychlý nákup apod. Jestliže to ta maminka umí a rozumí tomu, mění úvazy, mění polohu miminka a její děťátko má pohlazení toho pohybu ze všech stran, tak ano. V nosítku je kolikrát i dlouhodobě, více než hodinu, jenom v jedné jediné, stále té samé poloze, a to mi přijde pro dítě opravdu málo,“ vysvětluje svůj postoj odbornice na fungování nejen dětského těla. Jak ale upozorňuje, ani nošení v šátku nemusí být pro miminko vždycky prospěšné, ideální je pro ně horizontální pozice v postýlce nebo v kočárku. S šátkem chůzí houpavou „Hodně se po Plzni pohybuji pěšky, pozoruji a u nosících maminek velmi často postrádám potřebnou houpavou chůzi, aby se nádherně houpala, promiňte mi to přirovnání, jako velbloud, a to miminko se houpalo s ní. Kolik těch maminek šoupe nohama, kolik jich dupe s tvrdým dopadem, takže i ta děťátka se otřásají, to může být obrovská zátěž na páteř, klouby i celé dolní končetiny… Částečně je to způsobeno tím, že chodíme po rovných chodnících, rovných podlahách. Znám i děti, které jsou hodně nošené a zádíčka mají v pořádku, ale ty žijí s rodiči třeba na Šumavě, tam je nerovný terén a chůze úplně jiná, než v městském betonu,“ připomíná dětská fyzioterapeutka. Následky nesprávného nošení Potíže s páteří nejsou jediným neblahým následkem nesprávného způsobu nošení nejmenších dětí. „Nošené děti mívají širokou chůzi, takovou jako do rozkročení, špičky oddálené od sebe,“ popisuje Jana Skalová, „z fyzioterapeutického hlediska jde o nezacentrované nejenom kyčelní klouby. Setkávám se s tím hlavně u dětí z nosítek, u šátkovaných méně.“ Tradice nošení dětí v české kotlině S nošením dětí se můžeme setkat nejen u domorodých národů Afriky, Asie nebo Ameriky, v minulosti bylo zcela běžné také na našem území. „Hodně jsem se zajímala o to, jak tady dřív ženy nosily děti. Neměly elastické šátky různých velikostí. Vzaly kus pevného plátna a to miminko si na sebe přivázaly, někdy zepředu, někdy zezadu, bylo to různé. Ale takový úvaz pevným plátnem, to nebylo nic příjemného ani pro jejich tělo,“ přibližuje svoje úvahy fyzioterapeutka, „takže i ve svém zájmu maminka nikdy nenechávala své děťátko dlouhodobě v jedné a té samé pozici. Ta žena navíc ještě pracovala na poli, v lese, v hospodářství, potřebovala mít naprosto zdravé tělo, zdravá záda. Proto miminko chvilku nosila vlevo, pak položila, chvilku vpravo, tak jak instinktivně cítila, že je to pro oba dobré. Určitě miminko nebylo příliš dlouhou dobu v šátku, jako jsou miminka dnes.“ Řiďte se svým srdcem a instinkty Vzájemná blízkost, doteky, klidné miminko bezprostředně vnímající svého rodiče a slyšící tlukot jeho srdce, snadnější kojení kdykoli je třeba. Jana Skalová dobře chápe důvody maminek pro nošení dětí. Jako nejlepší pro začátek vidí babyvak, ve kterém má miminko více prostoru a nehrozí jeho přehřátí. „Jenom prosím, nepoužívejte nosítka, používejte raději šátky a děťátko si naciťte. Mějte respekt k jeho zatím ještě neposílenému tělíčku, už není nadnášeno plodovou vodou, naplno na ně působí zemská tíže. Buďte pozorné a vnímejte všechny potřeby miminka. Tak jako cítíte, že chce nakrmit nebo pohladit, ucítíte i to, že vám říká: maminko, já už z toho chci ven. Řiďte se především svým srdcem a instinkty. Když budete rozumět svému tělu, budete rozumět i tělu svého děťátka,“ ujišťuje dětská fyzioterapeutka. zdroj: https://plzen.rozhlas.cz/detska-fyzioterapeutka-prosim-nepouzivejte-nositka-pouzivejte-radeji-satky

Knížku pokřtili a krásná přání vyslovili lidé, kterých si velmi vážím. Lidé, kteří nádherným způsobem obohacují můj život – Naďa Konvalinková, Veronika Ptáčková, manželé Hana a Jan Marešovi, Vladimír Krigl, Jana Valentová, Ali Ptáčníková. Bylo mi velikým potěšením strávit s nimi i s ostatními, kteří na křest přijeli i z větších dálek, podvečerní chvíle v srdci Prahy.  Všem z celého srdce děkuji.

Krásný den všem, kteří čtete tyto řádky.  Dovoluji si vám představit moji novou knížku. Najdete v ní jednoduchý návod k pochopení a k respektování objevných cest vašich dětí k jejich zdravému, pro každého z nich originálnímu, pohybu. Zjistíte, že nemusíte „návody na děti“, hledat na internetu, ale jen a pouze ve svých srdcích, že vaši rodičovskou intuici stačí jen vyslyšet a že jak teď, tak potom, je zákonitost, která funguje po staletí. Velmi volně v ní navazuji na předchozí knížku „S láskou ke zdravému pohybu našich dětí“ a své povídání doplňuji i konkrétními příklady z praxe.Mým přáním je, aby nejenom děti, ale celá rodina, byla zdravě fungující na základě svých vlastních konkrétních prožitků, ne na základě mnohdy velmi nevhodných a ne zcela pravdivých informací z okolí.Přeji příjemné počtení všem odvážným:-) J.S.