Přeji laskavý předsváteční čas nám všem

Popkej babi:-) Už mnoho desetiletí:-) mě děti překvapují a dostávají do údivu. Asi i proto mě moje profese nikdy nepřestala bavit. K dětem, které mám tu radost mít ve své ordinaci, přibyla ještě moje milovaná vnučka. Svojí nádhernou bezprostředností, radostí, ale i vážností mě dostává při každém setkání. Třeba dnes mě to rozesmálo na roky dopředu. Když jsem se chystala odejít, běžela ke mně a volala: „Babi popkej, já tě vypodojím!“ Tak jo, dle povelu jsem počkala, ona mě vyprovodila a já jsem se už dole na schodech těšila na příští průpovídku🥰😂 Učme se od dětí, radujme se s nimi i s nimi chvíli smutněme a tak trochu se jimi i staňme. Zlehčíme si „průchod“ životem.

Stojím na zastávce tramvaje a vedle mě dvě maminky. Jedna má dítě v nosítku a druhá v kočárku. Jejich hovor nešlo neslyšet. 1. Prosím tě, proč používáš kočárek? Vždyť je to pro tebe hrozně nešikovný. Já už bez nosítka prakticky nevycházím. Je to pro mě neuvěřitelná volnost. Nedávno jsem byla s malou v kině a i na nehtech. Prostě se dostanu všude a nic mě neomezuje. 2. Já jsem nosítko dostala od kamarádky, ale malému se tam od počátku nelíbilo. Párkrát jsem to zkusila, ale pokaždé plakal. Buď rovnou když jsem ho tam dala nebo se zpočátku vrtěl a plakat začal později a tak ho mám raději v kočárku. 1. To si měla vydržet, on by si po čase zvykl a určitě by brečet přestal. Ano, děti si od nás zvyknou na mnoho situací. Ale každé dítě je originál a tak všechno nemůže být vhodné pro všechny. Stále věřím, že většina rodičů se svými dětmi nedělá to, co by si sami nepřáli, aby někdo dělal s nimi:-). A proč tomu věřím? Protože nádherně empatických rodičů mám plnou ordinaci. Přeji nám všem laskavé a vnímavé lidi v našem okolí.