Stojím na zastávce tramvaje a vedle mě dvě maminky. Jedna má dítě v nosítku a druhá v kočárku. Jejich hovor nešlo neslyšet.
1. Prosím tě, proč používáš kočárek? Vždyť je to pro tebe hrozně nešikovný. Já už bez nosítka prakticky nevycházím. Je to pro mě neuvěřitelná volnost. Nedávno jsem byla s malou v kině a i na nehtech. Prostě se dostanu všude a nic mě neomezuje.
2. Já jsem nosítko dostala od kamarádky, ale malému se tam od počátku nelíbilo. Párkrát jsem to zkusila, ale pokaždé plakal. Buď rovnou když jsem ho tam dala nebo se zpočátku vrtěl a plakat začal později a tak ho mám raději v kočárku.
1. To si měla vydržet, on by si po čase zvykl a určitě by brečet přestal.

Ano, děti si od nás zvyknou na mnoho situací. Ale každé dítě je originál a tak všechno nemůže být vhodné pro všechny. Stále věřím, že většina rodičů se svými dětmi nedělá to, co by si sami nepřáli, aby někdo dělal s nimi:-). A proč tomu věřím? Protože nádherně empatických rodičů mám plnou ordinaci.
Přeji nám všem laskavé a vnímavé lidi v našem okolí.