Přehřátí miminek Opět je to poznání díky některým z vás, kteří ke mně přicházíte se svými malými dětmi.Opět je to o tom, co si předáváme generačně nebo internetově za „moudra“.Opět je to i o tom, že ne vše, co se pro miminka nabízí ke koupi, je pro ně ideální. Když jsou velké teploty, tak se téměř všichni snažíme nosit volná a vzdušná oblečení.Když nám je horko a budeme mít oblečení až ke krku, jistě si to uvolníme, aby oblast horního hrudníku mohla „větrat“ a aby se nám lépe dýchalo. Všímáme si jak je šitá velká většina miminkovských triček a body?Všímáme si, že má dost často miminko kolem svojí pánve plenu, bavlněné body, mnohdy ještě i kalhoty do gumy a že jeho oblečení končí často těsně u krku? Chtěli bychom být v létě takto oblečeni? Celý život se všichni učíme a nemůžeme vědět vše vždy na tisíc procent. Stále ale platí, důvěřujte, ale ověřujte a nejlépe si v tom představte sami sebe.  Někdy může být těžší najít volné oblečení na trhu, který nabízí jedno a to samé, ale  poptávka může změnit nabídku!!! A když vytrváte, jistě naleznete. Přeji nám všem krásně odlehčené a jemně větrací letní dny

Poloha klokánka Poloha klokánka Važení a milí rodiče, opět se obracím na vás, na vaši intuici, na vaše přirozené, každému člověku od narození dané, vnímání světa. Vnímání, které se nám mnozí snaží zastřít či přeprogramovat k obrazu svému, ale které je při našem narození v balíčku pro nás všechny:-). Když se blíže podíváte na polohu malého klokánka v maminčině vaku a na „polohu klokánka“, která je některými lidmi doporučována pro naše miminka, sami uvidíte obrovský rozdíl. A ne rozdíl v živočišném druhu, ale rozdíl v připravenosti těl obou mláďátek. Tělo klokánka je na nošení ve vaku dokonale nastaveno a nikdy neuvidíte, že by z vaku maminky bezvládně viselo. Tělo lidského miminka, nemá svoje svaly na takovou polohu v miminkovském věku připraveno!!!  Váha hlavy miminka je cca třetina celé jeho váhy a než ji dokáže bez následků udržet proti tíži zemské, musí projít dosti dlouhým a fyziologickým pohybovým vývojem. Nehledě na ostatní části toho malého tělíčka, které jsou v pozici klokánka minimálně v nerovnováze!!! Opět a znovu moc prosím rodiče:  DŮVĚŘUJTE ale PROVĚŘUJTE VĚŘTE SOBĚ a SVÝM POCITŮM PŘEDSTAVTE si v té poloze SAMI SEBE Nikdy jsem tuto polohu nedoporučovala a doporučovat ani nehodlám. A není to kvůli mé důležitosti:-), ale proto, co je možné vlastníma rukama vnímat z tělíček dětí, když s nimi uděláte něco, co pro ně není přirozené. Přeji pohodové léto nám všem.

Není vše tak, jak je vám předkládáno:-) Krásný den přeji. Předesílám, že níže napsaná citace v uvozovkách, je citace, se kterou naprosto nesouhlasím!!! Setkala jsem se s tím na internetu a to díky jedné naprosto zbytečně vylekané ženě, která ke mně chodí na předporodní kraniosakrální terapii.          „Každé miminko po porodu má vydrážděnou centrální nervovou soustavu a více či méně pohmožděné či zraněné svaly šíje, tzv. Kiss sy.“ Nechci se zde vyjadřovat ke Kiss syndromu, který je novodobým syndromem  a má ve své charakteristice velmi nemoudře zvolené slovo blokáda. Kdo z dospělých někdy v životě prožil blokádu krční páteře, pochopí. Kdo ne, tak vězte, že blokáda by byla naprostá nemožnost otočit hlavu a to většinou do jedné strany. Nechci se zde vyjadřovat ani k vedení porodu a k dalším manipulacím, při kterých může vzniknout neideální zatížení šíjových svalů. To by bylo na dloooouhé povídání. Ráda bych zde jen znovu a znovu poprosila rodiče, aby využívali svoji vlastní intuici, aby četli ve svých dětech a pozorovali jejich reakce, nikoliv mnohdy nemoudře podávané rady po internetu. Věřte si a také věřte svým dětem, dejte si čas a teprve potom v klidu hledejte odborníka, který bude tzv. sedět nejenom vám, ale i vašim dětem. Takového, který „ušije“ vše na míru vašemu děťátku a vám. Mnoho povídání není ve skutečnosti tak, jak je vám to předáváno. Každý záklon hlavy a asymetrie trupu nemusí hned znamenat průšvih!!! Naučte se vidět za :-).  Zkuste si i zvědomit, že zkušenosti vám předkládané, nejsou vaše a ani vašeho miminka. Tudíž může být všechno jinak. Nepřivlastňujte si pravdy druhých. Vždyť vy i vaše miminko jste jedineční a reakce vašich myslí a vašich těl bude též jedinečná. Nemůže sedět všechno na všechny!!! A to ani pomůcky, ani léčba, ani přístup, ani terapeut…. Přeji si, abychom všichni, kteří máme tu čest provázet děti a jejich rodiče na cestě k radostnému a zdravému nejenom pohybu, k nim přistupovali s láskou a s pokorou k jedinečnosti každého z nich!!!! Přeji krásné léto všem.

PŘÍKLADY TÁHNOU aneb není motivace jako motivace PŘÍKLADY TÁHNOU aneb není motivace jako motivace Ano a je to tak odjakživa. Tak jako my jsme si okoukali mnohé  od našich rodičů a možná i od dalších jiných lidí (trenéři, učitelé, idoly…), tak si děti načítají nás. A to od narození. Je to až k neuvěření co všechno v nás dokáží poznat, co všechno dokáží kopírovat a co všechno dokáží přijmout za své. Z mého pohledu, opravdu letité praxe, to stvrzuji! Takže jestli chci mít dítě vzpřímené na duchu i na těle, měla bych takto být i já a můj partner. Jestli chci mít dítě, které neustále nečučí do mobilu, neměla bych tam čučet ani já a můj partner. Jestli chci mít dítě, které se umí chovat v restauraci, měli bychom to umět hlavně i my dospělí. A tak je to se vším v životě rodiny, ale nejenom rodiny jako rodiče, prarodiče a ostatní příbuzenstvo, ale i rodiny širší. Všichni se více či méně ovlivňujeme, tak proč na sebe nepůsobit laskavě a povzbudivě? Neměli bychom se vymlouvat, že už jsme „staří“, že to už nepředěláme, že nám to doktor zakázal,… No nesmějte se, můj taťka neměl rád rajčata a tak mi jednou řekl, že mu je pan doktor zakázal. Věřila jsem mu to hooodně dlouho:-)   Důvod proč jsem se rozhodla napsat toto sdělení je nejenom náš příklad, ale hlavně motivace k pohybovému vývoji. Za poslední roky vnímám víc než dřív, že mnoho rodičů dělá za své děti to, co by je jinak přivedlo k samostatnosti a sebehodnotě mnohem dřív. Udělají to dokonce ještě dřív než se k tomu dítě rozhodne, dřív než najde cestu jak na to jít a dřív než to vyzkouší. Hodně se to týká nastavování miminek do různých poloh a pomůcek, posazování, vodění za ruce, atp. Mysleli jste si, že to už není aktuální? Doposud to nezmizelo z povrchu zemského a jedním z důvodů může být, že ještě nezmizela touha mnoha lidí dávat všeobecné rady a to aniž by miminko znali. Možná je to i tím zrychlením, které mnozí žijí, tím, že je přijímáno raději to, co nejméně zdržuje. Možná je to i tím, že nás málokdo vede k důvěře v sebe a potažmo k důvěře v to, že naše děti jsou naprosto dokonalé takové jaké jsou a že vše zvládnou samostatně a jedinečně. Jen potřebují naši lásku, důvěru a podporu.  Nedávno jsem sledovala krásný dokument o medvědech.  V jednu chvíli lezla máma medvědice  do hodně vysokého a zasněženého kopce. Za ní bylo vidět malou hnědou tečku jak se snaží lézt za ní. Mládě povylezlo a sklouzlo a tak to bylo několikrát za sebou. Máma několikrát slezla k němu a ukazovala mu jak na to. Pak zůstala na vrcholu kopce a podporovala ho jen hlasem.  Co mu říkala nevím, ale v jejím hlase byla láska, která podporuje a motivuje a v jejím srdci byla víra v jejího potomka. Nakonec odcházeli po vrcholu kopce oba. Tedy máma šla důstojně a malá hnědá kulička za ní poskakovala s pocitem:“ To jsem ale skvělá, zvládla jsem to. Zvládnu i vše další.“ Přeji nám všem krásné léto s laskavou motivací.