Občas si u mě maminky popláčou, občas zahudrají, že je to k nevydržení. Tatínkové někdy mlčí, někdy hudrají. Je ale zvláštní, že mnoho z nich se bojí zasáhnout, aby se tazatele nedotkly nebo aby byl prostě jen klid.
Kvůli netaktním dotazům, kterým bývají partneři/rodiče, občas vystaveni. Stále se snažím věřit, že ti tazatelé to nedělají s úmyslem ranit, ale mnohdy se jim to povedlo téměř dokonale.
Ten nemoudrý tazatel nemusí být jen někdo z příbuzenstva, může to být i sousedka, známí či kamarádi a dokonce někdy i profíci, z jejichž úst, by věty takového typu, neměly být vůbec vypuštěny.
A vy nechcete miminko?
A kdy už do toho praštíte?
Není vaše miminko opožděné? Vypadá tak nějak zpomaleně.
Jak to, že váš synek ještě nemluví? To malá od sousedů už to uměla dávno. Měli byste s ním někam zajít.
Ona vaše dcerka ještě nechodí? A nemá něco s nožičkama nebo nedej bože s mozkem?
To vaše dítě má určitě adhd, byli jste s ním už na vyšetření?
Nechcete jít k jiné fyzio, když malá ještě neleze (nestojí, nechodí,…), nějak to trvá. To já bych se zařídil/a jinak.
Oni říkají, že už by to mělo být dávno u vašeho syna jinak. Máte vůbec rozum, že to necháváte jen na tom, co doposud děláte?…
Co je přitom ale velmi důležité, je zůstat v klidu NÁDECH-VÝDECH. Taková maličkost postačí, abyste se dostali k sobě, ke své vnitřní síle a v klidu, bez emocí, odpověděli například:
“A kvůli čemu to, prosím tě potřebuješ vědět?“
„K čemu ti tato informace bude dobrá?“
„Ne, na vyšetření jsme nebyli, vy nám ho snad chcete zařídit?“
Kam že se to u některých z nás ztratila intuice, taktnost, empatie, laskavost a moudrost???
Objevujme tyto vlastnosti u sebe i u ostatních a zalévejme je vírou v dobro, v sebe a v naše naprosto dokonalé děti!!!!
, ale věřím, že si každý z vás budete umět nebo už umíte vytvořit ten svůj
