K tomuto psaní mě přivedl článek, který jsem si s velkým úsměvem přečetla na fb stránkách „Můj život v gangu“. Mimochodem, kdo se chcete pobavit, doporučuji
Mimo jiné se tam píše jak slečna Colombová ráno na toaletě tlačila až ji rudla hlava. Proč asi? Nejspíš nechtěla jít na velkou ve školce.
Stává se, že ke mně rodiče s dětmi přichází na kraniosakrální terapii právě proto, že jejich ratolest nechce jít, ve školce či ve škole, na toaletu.
Důvody bývají různé, ale jedno mají společné – STRACH. Strach, že se jim bude někdo smát, že to nestihnou o přestávce, že se nedostatečně očistí…
Kraniosakrální terapie je úžasná, ale samotná na tuto situaci nestačí. Velmi důležité je u dítěte opravit sebedůvěru a pocit, že je to vše v pořádku. Že při něm stojíme ať se stane co se stane. Někdy je nutné i vysvětlení s paní učitelkou.
Z praxe vím, že ten strach se větším dětem daří po čase změnit, ale ty maličké, školkové, dost často potřebují pomocníky z říše pohádek. Dnes v noci jsem se probudila s čerstvým snem v paměti. Byla to směs z filmu „Hledání Země Nezemě“ , kde je plno víl a kouzel a nápad jedné maminky, která ke mně kdysi dávno docházela s dcerkou. Někdo má doma na zahradě vílu stromovou, někdo vílu zoubkovou a oni měli doma vílu na kakání
Vím, je to úsměvné, ale u malé to fungovalo. Tato víla s ní chodila do školky a vždy byla po ruce na řešení situace.
Všichni víme, jak je pravidelné vyprazdňování důležité. Takže proč ne. I „kakací víla“ může být důležitá.
