Síla mateřské lásky Minulý týden se mi přes soc. sítě ozvala paní s dotazem, zda jsem před xx lety pracovala na oddělení plzeňské neonatologie. Po mém potvrzení následoval další otázka.“ A pamatujete si, toho a toho chlapce?“ „Díky vám běhá jak čamrda a to už mi kondolovali na porodním sále.“   No ano, začalo mi svítat. Na toho, tenkrát malého cvrčka, nejde zapomenout. Nejde ale zapomenout ani na maminku. To hlavně díky ní, je její dnes už dospělý syn, v pohodě. To díky její síle a lásce se stal zázrak.   Děkuji vám, milá paní, že jste mi připomněla jak silná je Mateřská Láska.   DĚKUJI

DĚKUJI

Věřit či nevěřit „odborníkům“ Věřit či nevěřit odborníkům, toť to, oč tu běží:-) Vzhledem k tomu, že doposud to u nás vypadalo, že mnozí rozumí mnohému a to mnohé hlásají do světa, je docela složité najít někoho, kdo je opravdu důvěryhodný. Většina z nás byla vychovávána v tom, že v té mocné krabici (televizi, rádiu, počítači, mobilu…), by to mělo být pravdivé. Vím, že ale velmi mnoho lidí už v kouzelné krabičky a jejich obsah nevěří. Přesto stále prosím všechny rodiče, věřte v sebe, v dokonalost svých dětí, ve svoji vlastní sílu, ve svůj vlastní pocit, ve svůj vlastní pohled na věc!!! Dvouměsíční miminko s pohmatově „přetíženým“ svalstvem zad podél páteře a se snahou více zaklánět hlavičku. Rodiče si toho všimli pár dnů před tím, než se ke mně chystali na pravidelnou návštěvu. Společně jsme hledali příčinu. Věřím, že jsme ji nalezli. Tak schválně, co vás ostatní napadá? Z čeho by to mohlo být? V nejmenovaném pořadu, v nejmenované „chytré“ bedýnce, se vyskytl člověk, který ukazoval, v jakých pozicích se má miminko chovat, přenášet… Vychválil tam jednu pozici, ve které by jistě nechtěl být nikdo z nás dospělých.  A když ano, tak na chvilinku a jen proto, abychom dobře viděli na svoje okolí. Tato pozice nepřináší miminku pro jeho tělíčko nic pozitivního. Tato pozice pouze ukojí jeho zvídavost, ale ve většině případů se to děje na úkor kvality smysluplného zapojování jeho svalových skupin a na úkor kvalitního pohybového vývoje. Nemohu razítkem potvrdit, že  ta pozice, ve které bylo miminko od shlédnutí pořadu dost často, byla tou opravdovou příčinou. Na základě své dlouholeté zkušenosti jsem ale  přesvědčena, že to tak bylo. Není mým záměrem kohokoliv posuzovat. Přeji si jen, aby děti mohly vyrůstat svobodně, dle svých schopností a možností a pokud možno bez zásahů těch, kteří radí všeobecně, bez respektu k jedinečnosti každé té jedné malé bytosti. Přeji pohodové dny nám všem.

Šťastné děti v dešti aneb holínky nevadí Vadí či nevadí dětem holínky?  Holinky jsou boty, které souvisí s holení a byly asi původně určeny k ochraně před vodou a bahnem. No jo, ale řekněte to třeba dvouletému dítěti. To bude nesmírně šťastné, když ta voda a bahýnko, bude i vevnitř v těch ochranných, holínkových botkách 🙂 Mnoho rodičů se mě ptá, zda nošení holínek dítěti škodí. Z mých zkušeností vyplývá, že nejsou-li na nožkách dětí denně několik hodin, neměly by škodit. Je to jako se vším co dáváme svým dětem. Je důležité respektovat jejich jedinečnost třeba ve smyslu svalové síly. Protože i pro některého dospěláka je těžší lehce a smysluplně chodit v botách, ve kterých tak trošku „plavou“. Nechce se vám v dešti ven? Vadí vám déšť a bahýnko? Dívejte se tedy kolem sebe víc než malinko. Každé malé dítě ví přeci, že i v louži můžeme vidět zajímavé věci. Třeba bytosti s milým úsměvem, které nás lákají i v dešti ven:-)        

Sebehodnota Sebehodnota, pár písmenek a tak veliký význam!!! Vím, o čem píšu. Prošla jsem si nalézáním sebehodnoty jako ženy, jako mámy, jako partnerky a  i jako fyzioterapeutky (dříve rehabilitační pracovnice).  Nebylo to vždy jednoduché  a hlavně nebylo jednoduché vůbec přijít na to, že nějakou sebehodnotu potřebuji objevit!! Prošla jsem výchovou, ve které byla žena, ne dva v jednom, ale snad deset v jednom – manželka, matka, milenka, utěšitelka, nákupčí, kuchařka, uklízečka, pradlena, myčka, žehlírna,… A k tomu ještě musela pomáhat plnit pětiletku:-) Prošla jsem výchovou, při které ani mužská role nebyla zcela v sebehodnotě, která i mužům náleží. Nestěžuji si:-). Jsem ráda za vše, čím jsem prošla. Dnes už totiž vím, že jsem to potřebovala k tomu, abych našla samu sebe, svojí vnitřní sílu a tím i svoji sebehodnotu. Nemyslím tím pýchu, nabubřelost a vlastní předůležitost. Myslím tím hodnotu člověka, který si zaslouží být radostný v tom kdo je, v tom, co dělá a tím pádem i v tom, co předává. Dnes už je dávno jiné století a já si z celého srdce přeji, aby tu dobu už žádná žena, muž a ani dítě nemuseli prožívat. Aby děti mohly objevovat svoji hodnotu skrze sebe, skrze svoje rodiče a i skrze nás ostatní, kteří se jim mihneme životem. Abychom i my dospěláci dokázali objevovat hodnotu svoji, skrze své děti. Skrze dětskou čistotu a moudrost, kterou k nám děti vysílají. Abychom pochopili, že i přes rozdílnost povah, můžeme najít společnou řeč. Abychom hledali to, čím a v čem se vzájemně můžeme obohatit, čím si můžeme udělat radost a jak vytvořit soulad i tam, kde je rozladěno:-). Mám veliké štěstí, že ke mně většinou přicházejí rodiče, kteří hledají. Děkuji, že  spolu s nimi a s jejich malými či většími poklady, mohu prožívat chvíle nalézání jednoty a hodnoty. Hodnoty mámy a táty, kteří jsou dokonalí takoví, jací jsou. Kteří vědí, že bez chybování, není nalézání:-)  Chvíle, při kterých v lásce a třeba i v dohadování, hledají  společnou řeč, ten správný akord, který vždy dokáže rozeznít to, proč jsou spolu – LÁSKU. Miluji prohlášení mojí vnučky. Když jí bylo asi 5 let a její rodiče se tak trošku poškorpili, přišla za maminkou do kuchyně, chytla jí za ruku a řekla: „Maminko, vždyť víš, že na všechno pomáhá jen LÁSKA!“