Bezpečí Svoji profesi, která se postupně projevila i jako mé poslání mám v srdci uloženou jako něco, co nejde dát do zcela přesných slov. Mám v sobě nesmírné Díky, které vysílám k té síle, která mě na tuto moji cestu dovedla. Mám v sobě i velké Díky k vám, kteří mi důvěřujete. To, co mohu spolu s vámi tvořit, mě stále naplňuje a přináší radost. A když pak vidím, že díky naší spolupráci se mnohé proměňuje v lepší či přijatelnější a že i ve vás se objevuje víc víry, radosti a naděje, dává mi vše , co jsem se kdy cestou Životem naučila, větší smysl. Taky jsem si uvědomila, že když jsem kdysi přestala být tím klasicky vzdělaným zdravotníkem a začala jsem si víc vážit sama sebe, přímou úměrou jsem si začala víc vážit i vás, vašich rozhodnutí či názorů. Takže nevadí, že máme každý jiný pohled na danou situaci, důležité je společně najít to, co vám či vašim dětem bude ku prospěchu. Není důležité, kdo z nás má pravdu, důležité je zapojení vlastního, okolím neovlivněného názoru. Zapojení svého vlastního vhledu, pocitu, instinktu,…  A ještě jedna věc je tam důležitá – Bezpečí.                                                Minulý týden mě na ni přivedla jedna maminka, která ke mně chodí už nějaký ten pátek se svojí ratolestí a vlastně by už, z pohledu mé profese, chodit nemusela. Když jsem se ptala, jestli nechce přestat docházet nebo dát větší časové rozestupy mezi návštěvami, odpověděla: „Ne ne, paní Skalová, já si k vám chodím odpočinout, nabrat vědomosti a sílu. Je to jako bych šla do bezpečného doma, když jsem byla malá.“ Tak jsem ráda, že u mě to není „bezpéče“, ale s Bezpečím.  Přeji nám všem, aby tento pocit byl s námi všude tam, kam se vrtneme.            

Moji milovaní rodičové, jsem váš poklad, vaše štěstí a radost. Jsem vaše miminko, které je naprosto jedinečné, neopakovatelné a s jiným, byť stejně starým miminkem, nesrovnatelné.Moc vás prosím uvědomte si moji jedinečnost vždy, když budete přijímat plošně předávané rady od druhých přes obrazovky vašich mobilů či počítačů.Ten člověk, který vám to ukazuje on line, mě nezná tak, jako vy. Neví, jak se vyvíjím, jakou mám stavbu tělíčka, jaké mám potřeby, jak tělíčkem i náladou reaguji na to, co on tam doporučuje, atp. Jsem výjimečné, protože i vy jste! Tak takoví i zůstaňme.   Nelíbí se mi plošně předávané, video rady či foto návody.Nerespektují a berou jedinečnost dětem i rodičům.Tlačí nás do „stejnokroje“ tvoření na základě zkušeností druhých a bez respektu k výjimečnosti dětí i rodičů.Vím, že nejsem jediná fyzioterapeutka, která pomáhá „opravovat chyby z internetu“!!!JE TO NUTNÉ?BUĎME SVÍ, BUĎME SAMI SEBOU, VĚŘME SI!!! 

Otázka?        Mohu ovlivnit zdraví svých dětí změnou dechu? Odpověď!      Bude záležet na nás samotných! Podzimní dýchání dětí i nás dospělých Dech by měl být, pokud možno stabilní, klidný, tichý a jemný. Se svým dechem bychom měli být vědomě propojeni po celý den a celý den s ním pracovat podle situací, které prožíváme.Máme ho po ruce 24hodin a celý ten čas máme možnost si na něj vzpomenout. Celý ten čas máme možnost ovlivňovat naše zdraví!!! Po celý rok máme možnost zasahovat do toho, zda na podzim a v zimě bude rýma a na jaře a v létě alergie. Trochu to zjednodušuji, ale ze svojí vlastní zkušenosti a ze zkušenosti mnoha dětí a jejich rodičů, které jsem měla to štěstí na této „dechové cestě“ provázet, vím, co změna dechu dokáže! Je to tak jednoduché!!! Několikrát za den se na pár minutek zastavit! Sednout si se svými dětmi a společně si vědomě zadýchat! Vzít to jako hru pro celou rodinu – upřímně, většina z nás potřebuje poštelovat i svoje vlastní dýchání! Nechat dítě ať nás také vede a sleduje, zda dýcháme správně – tím se to krásně učí! Provést pár krátkých smysluplných dechů za den! Žádné složitosti – „jen“ zastavení s vlastním dechem! Dát svému dechu pozornost nám nesebere čas! Párkrát za den se s ním propojit a uvědomit si, jak dýchám je otázkou vteřin! Provést vědomě dva tři jednoduché cviky je otázkou pár minut! Vždy máme možnost si vybrat svoji vlastní cestu ke zdraví!!! Cesta změny našeho dechu je cesta nejenom k podzimnímu zdraví našich dětí. Změna dechu mění i držení těla a u mnoha dětí vede i ke zklidnění. Nemohu vám slíbit to, co vám je slibováno na příbalových letáčcích. Nemohu vám slíbit, že zdraví a změna přijde hned. Mohu vám slíbit, že vaše děti i vás, provedu poctivě a s velkou zkušeností.Přeji nám všem ať je náš dech naším přítelem, na kterého si vždy najdeme čas.

Naslouchání není jen to, že vím, že mluvíš.                                                              Naslouchání není jen to, že tě slyším. Naslouchání je umění, které nás vede k tomu, že vím, že mluvíš a taky to, že vím, o čem mluvíš.                                                                                                                            Naslouchání je stav, při kterém tě slyším nejenom ušima, ale i očima a srdcem. Naslouchání je cesta k pocitům druhého, cesta k pochopení a tudíž i cesta ke tvoření vztahu. Naslouchání je umění, při kterém se učím vnímat tě s láskou a s pozorností, kterou si zasloužíš. Týká se to mnoha z nás. Spěcháme, děláme několik věcí najednou. Máme, dle nás, důležitější věci na práci či na řešení. Jsme unaveni. Naše pozornost pro druhé dost často bývá roztříštěná.  Je více v hlavě, která nám tam místo naslouchání tvoří protiřečení a vyrábí různé domněnky. Naslouchejme druhým dřív než přestanou mluvit!!! Vnímejme to Ticho, když druzí už nemluví. Křičí totiž mnohdy hlasitěji než vyřčená slova!!! Naslouchejme dřív, než ti, kteří od nás naslouchání potřebují, odejdou!!! Mohli by totiž odejít navždy!!!

Moudrost  rodičů je v každém z nás a vždy máme možnost si vybrat mezi tím, co je nám vlastní od pradávna a mezi tím, co nám sdělují druzí. MOJE VLASTNÍ PRAVDA = INTUICE / ZKUŠENOSTI A PRAVDY DRUHÝCH Již mnoho desetiletí nemají mnozí z nás možnost žít tak, jak se žilo dřív – ve společenství či rodinné komunitě. Doposud jsme stále byli rozdělováni – KÝM – ČÍM- PROČ??? Ve společném soužití rodin, přátel, spolupracovníků, se totiž krásně navnímávalo, odkoukávalo, předávalo, zkoušelo, šlo příkladem a to jak v osobních životech, tak i v různých profesích.       Ve společněm generačním soužití byla možnost učit se od starších a nejstarších, naslouchat a rozpoznávat, co z toho by mohlo být pro nás přínosné. Dělo se to tak nějak samo od sebe a bylo na každém věřit, ale i si ověřit. Byla tam i možnost vidět zda ten, který předává i to předávané žije a co mu to v jeho životě přináší. Zda nekáže huj a nežije hnuj:-). Nemyslím si, že nám zkušenost a pravda druhého nemůže pomoci. Jistě může, ale určitě bychom si svojí vlastní intuicí – moudrostí srdce, měli nacítit, zda je to opravdu pro nás či pro naše děti to nejlepší. Ověřit si, jestli nám to není vnucováno proto, abychom byli všichni stejní, abychom zapomněli na svoji vlastní moudrou sílu, která je nám dána přirozeně všem!!! Ověřit si i zdroj předávání. Kdo je ten,  který napsal tuto knihu, z čeho čerpal a jaké má k danému tématu  zkušenosti. Kdo je ten, který nám nabízí kurzy a informace na internetu a jaké jsou zase jeho zkušenosti a jeho život. Opravdu ctí naši unikátnost? Z celého srdce nám všem přeji, abychom nevychovávali, ale provázeli svým vlastním příkladem, dle svého citu, zkušeností a hlasu srdce. Jen tak můžeme zůstat Jedineční a Nezaměnitelní a jen tak můžeme žít ve své vlastní plné Síle. PS: Za mě, na světě neexistuje rodič, který by nikdy neudělal chybu. Rodičovství je Cesta a občas se prostě zakopne. Důležité je se zvednout a zkusit to znovu a jinak.