A ZASE TY KOTNÍKY!!!

Pobývám na světě už nějaký ten pátek a zkušeností s dětskými kotníky, mám díky své profesi, nasbíráno dost. Měsíc co měsíc a někdy i týden co týden, řešíme spolu s rodiči, vbočené kotníčky jejich dětí.

Vždy se snažím pomoci jak to jen jde, ale „opravit“ dětské kotníčky je běh na hodně, hodně dlouhou trať. Je to o veliké trpělivosti rodičů i dětí.  A i když se celé to „opravování“ snažíme spolutvořit hravou formou, mnohdy to bývá pro celou rodinu únavné a obtěžující.  Co je ale podstatné, ve většině případů nemusí k tomuto problému vůbec dojít!!

Co svět světem stojí, se lidské nohy vyvíjely hlavně podle prostoru na kterém se pohybovaly, v čem byly obuty či neobuty a také podle člověka, který si kvality své chůze byl či nebyl vědom!

Nechci se ale vracet do prahistorie, ale do časů ne zase tak dávných.

Plochonoží, vbočené palce, rozdílnost zatížení dolních končetin, různým způsobem „sešmajdané“ boty a podobně, to tu bylo více či méně už dřív. Vbočené kotníky se sem tam též ukázaly, ale nebylo to tak časté. Většinou se objevovaly u dětí, které velmi často seděly mezi patami nebo měly snížené svalové napětí, a tím jejich kotníky neměly sílu ustát stoj bez vybočení.

„Infekce“ vbočených kotníků má svůj počátek až po „sametové revoluci“, kdy se s odrážedly „roztrhl pytel.“

Najednou jsme se v ordinacích nestačili divit, kolik se začalo objevovat dětí, které měly kotníky do x. Netrvalo dlouho a původ se dal docela lehce odvodit při rozhovorech s rodiči.

Téměř u všech dětí bylo společné pojítko – ODRÁŽEDLO!                                        

ODRÁŽEDLO JE ODRÁŽEDLEM VŽDY, KDYŽ SE DÍTĚ ODRÁŽÍ OD ZEMĚ. TAKŽE JESTLI JE ÚZKÉ, ŠIROKÉ, NA DVOU NEBO NA TŘECH KOLECH, STÁLE JE TO ODRÁŽEDLO.

Dřív děti, cca od tří let, jezdily na tříkolce. Na pohybovadle, které celkem smysluplně a neškodně (na rozdíl od odrážedla), zapojuje spolupráci svalů po celém těle. Pak většinou postupně děti přecházely na kola a někdy mezi tím i na koloběžky. Ale hlavně hodně chodily. A světe div se, ta prachobyčejná chůze a vše, co k ní patří, zcela stačily k tomu, aby ten daný jedinec byl velmi dobře připraven na kvalitní nastavení pohybu a posílení tělíčka do celého života.

O tom, jak odrážedlo působí na to tvořící se dětské tělo, bylo už napsáno hodně. Zmínila bych zde místo toho dvě prosby pro všechny, kteří by ho chtěli koupit svým dětem, vnoučatům, do školek, na dětská oddělení nemocnic,…

První prosba – sledujte, kolik mladých lidí má sešmajdané boty na vnitřních hranách a jak vypadají jejich kotníky. Když si uvědomíte, jak dlouho jsou v naší zemi odrážedla, bude vám jasné, že se potřebujete podívat na nohy i třeba třicátníků.

Druhá prosba míří jak ke kupujícím, tak i k prodávajícím – sundejte si ze svých kol pedály a jezděte alespoň týden tak, jako jezdí děti na odrážedle.

Kdo to udělá, pozná a zcela jistě už nekoupí!!!

Mohla by zde být i třetí prosba mířící k výrobcům. Když začneme používat propojení mozku s tělem nebo-li vědomý pohyb nebo se prostě a jednoduše vrátíme k přirozenosti dané člověku od pradávna, tato prosba nebude třeba.

A výzva pro nás pro všechny Odjakživa platí, že poptávka mění nabídku! Nebudeme poptávat, nebude se vyrábět!

POUČÍME SE NĚKDY?

BUDEME CHTÍT UŽ KONEČNĚ POROZUMĚT SVÝM TĚLŮM A PŘEVZÍT ZODPOVĚDNOST ZA SVÉ VLASTNÍ ZDRAVÍ?

PROTOŽE POKUD TOTO POROZUMĚMÍ NEMÁME, JAK SI MŮŽEME DOVOLIT ROZHODOVAT ZA DĚTI VE SMYSLU CO JE A CO NENÍ PRO NĚ PROSPĚŠNÉ?

Přeji všem dětem, aby nemusely zbytečně cvičit nebo mít v dospělosti zbytečné problémy s tělem. Vlastně to přeji i nám všem – zdravý a radostný pohyb napořád!!!

Za kresbu mnohokrát děkuji Lindě Štruncové.