Dětská fyzioterapie, která provází:-)

Jak to u mě probíhá

Každému miminkovskému, většímu i velkému klientovi provádím vstupní vyšetření. Děti si také vyšetřuji průběžně během všech návštěv. Moje vyšetření se většinou nesestává, z měření a testů a děti ani rodiče mnohdy ani nepostřehnou, že už vím vše, co potřebuji.

Vyšetřuji svýma očima už při vstupu do ordinace a rukama, až když si na mě dítě alespoň trochu zvykne.

Vyšetřuji také získáním velmi podrobné anamnézy. Všechny fyzické potíže, a to i u dětí, mají někde svůj počátek, svojí příčinu. Tu se s pomocí rodičů a jejich dětí snažím najít. Pak teprve můžeme společně „pracovat“ na odstranění jejích následků.

Snažím se co nejvíc respektovat individualitu dítěte a podmínky, které pro cvičení doma má.

Velmi vítám spolupráci celé rodiny.
Děti si zvu tak často, abychom včas podchytili jakoukoliv změnu a mohli na ní společně dál pracovat.
U miminek jsou intervaly častější, tady se i za pouhých 14 dnů může změnit velmi mnoho.
U větších dětí záleží na problému, se kterým se ke mně dostaly.

Rehabilitace hrou

Mým velkým přáním je, aby když už ty větší děti „musí“ cvičit, cvičily alespoň trochu s radostí a s humorem. Aby to nebyl MUS, který po něm chci já, jeho rodiče nebo lékař. Proto u mě dost často cvičí celá rodina.              No řekněte sami, jak mám naučit dítě dobře stát a sedět, když ti jeho nejbližší to sami nedělají?

U těch nejmenších si z celého srdce přeji, aby rodiče pochopili, že rehabilitace není za trest. Aby věděli, že doopravdy může být hrou, když k tomu oni tak přistoupí.

Když se cvičení stane běžnou součástí dne, stejně jako krmení, přebalování, čištění nosánku, chování či mazlení, může to být i zábava a dítě to vůbec nemusí traumatizovat. Je ale nutné, dítě při cvičení nelitovat, cvičením proložit celý den a provádět je na různých místech. Velmi přínosné pro dítě je dovolit také i ostatním, aby se do této činnosti zapojili.

Často říkávám rodičům:
“Čím víc bude cvičení prolínat celým dnem a čím víc vás bude s miminkem cvičit, tím dřív si miminko na to vše zvykne jako na běžnou součást dne. Pak se nám také mnohem dřív podaří ho “spravit“ a tím se konečně zbavíte i mě.“

Měla jsem a mám mnoho rodičů, kteří svoje děti při cvičení „upovídají“ nebo „uzpívají“. Začala to kdysi dávno jedna maminka, která své holčičce při každém cviku zpívala jinou písničku. Ne, že by malá občas nedala najevo svoji nevoli, ale cvičení celkově proběhlo v harmonii jen s občasným „zanadáváním“ malé Adélky. Ani tatínkové či prarodiče nezůstávají pozadu. Ti zase dokáží své potomky zaujmout různými zvuky, povídáním či jiným odvedením pozornosti.

Když dokážete vnímat čistou podstatu dětské duše a máte k tomu ještě jako bonus spolupracující, vnímavé rodiče, může být celá rehabilitace jako pohodová a zcela běžná součást dne.

Jak a s čím pracuji

Prošla jsem spoustou kurzů, seminářů a školení se zdravotnickou i nezdravotnickou tématikou. Přečetla mnoho odborných knih o fungování lidského těla, o různých terapiích, o kvantové fyzice i o funkci naší duše. Nejvíce mě ale naučil a stále učí Život sám a také všechny děti, které „prošly“ mýma rukama.

Mohla bych zde vypsat všechny absolvované kurzy, osvědčení a certifikáty, které vlastním. Jsou to ale jen popsané papíry, které vůbec nevypovídají o tom kdo jsem a jak a s čím pracuji.
(Pro případné zájemce jsou k nahlédnutí u mě v „ordinaci“).

Když se mě zeptáte, jakou z fyzioterapeutických metod pracuji, odpovím Vám, že všechny, které jsem se naučila, mě určitě nějakým způsobem ovlivnily, ale ani jednu z nich neprovádím výlučně samostatně. Nejlepší metodou je pro mě ta, která dokonale vyhovuje mému klientovi a samozřejmě i těm, kteří s ním budou „pracovat“.

Za dobu svojí praxe jsem poznala, že neléčí ta určitá metoda, ale že ze všeho nejvíc léčí víra, kterou klient a jeho okolí ke cvičení a také ke mně, jako k terapeutovi, mají.

Každý terapeut, který cítí svoji práci srdcem a jako svoje poslání, si s postupem času vytvoří svůj způsob terapie. Prolne všechny svoje znalosti a zkušenosti s reakcemi klientů. Dá to dohromady s tím, co se kdy naučil, do toho všeho vloží i sama sebe a má „metodu“ svoji.

Slyším stále moji maminku když říkala: „Děvenko moje, nikdo by neměl kázat huj a žít fuj.“ Snažím se podle toho ve svém životě řídit, a proto nikdy nikomu nedoporučuji to, co sama nedělám. Mí klienti by měli vědět, že to, co jim nabízím, umím i sama žít.

Kdy, jak a komu

U těch nejmenších jí používám zejména u opožděného či nerovnoměrného psychomotorického vývoje, u predilekce hlavičky, u hypertonií i hypotonií, u paréz brachiálního plexu či lícního nervu…..
U větších dětí a dospělých při problémech motorické funkčnosti těla, u skolióz, u chronické únavy a stresu, při poruchách rovnováhy, u bolestí hlavy, při poruchách soustředěnosti, po psychických a fyzických traumatech, při chronických zánětech dutin, při únavovém syndromu …..

Provádím-li tuto metodu dětem, platí tady to samé pravidlo jako u mnou prováděné fyzioterapie – současně s dětmi je nutno pracovat i s dospělými. Neznamená to, že i jim musím tuto terapii provádět, ale znamená to určitou změnu přístupu k psychomotorice celé rodiny.
Není třeba se toho obávat. Uvedu jeden příklad za všechny. Chodila ke mně dívka, která měla urputné a časté bolesti hlavy. Při terapii i po ní pociťovala velikou úlevu. Po třech terapiích prováděných zhruba po týdnu, mi volala maminka, jak moc je šťastná, že se její dceři ulevilo, a že si další terapii už nebudou objednávat. Do týdne volala znovu, že se bolesti dceři zhoršily a že by jí raději vzala na vyšetření k lékaři. Dívka prošla spoustou vyšetření bez nalezení příčiny a tak se ke mně asi po měsíci dostala zas. Po další kraniosakrální terapii měla úlevu na tři dny a po víkendu znovu pociťovala bolesti hlavy. Při další návštěvě u mě, jsme společně i s maminkou přišly na příčinu jejích bolestí. Rodiče byli rozvedeni a dívka chodila na jeden víkend v měsíci k otci. Ten měl ale práci velmi často i v těchto dnech a dívku hlídala babička. Byla to velmi přísná paní, která jí velmi často jen rozdávala příkazy, většinu času jí nutila se učit a velmi nerada viděla když si jen tak hrála. Rozuzlení bylo jednoduché. Maminka promluvila s otcem, ten změnil víkendový program a dívka už nepotřebuje mojí terapii.

„Existuje-li něco, co chcete změnit u svého dítěte, zamyslete se nejprve zda to není něco, co byste měli změnit u sebe.“

Carl Gustav Jung

U této terapie nejde dopředu odhadnout, jak dlouho bude trvat. Řídí jí tělo klienta, ne terapeut. Délka trvání může tedy být u dospělého 50, ale také 80 minut. U dětí je délka terapie mnohem kratší, u miminek třeba jen 10 minut, u větších dětí kolem 20-30 minut.
Frekvence opakování terapie je také naprosto individuální, minimální rozestup mezi terapiemi je určitě týden. Někdy pocítí klient zlepšení stavu po jedné nebo dvou terapiích. V jiných případech je potřeba na terapie docházet vícekrát. Preventivně či pro pozitivní naladění může být prováděna podle pocitu klienta třeba jednou za měsíc.
Při terapii klient leží oblečen v pohodlném volném oděvu na lehátku. (tričko a volné dlouhé kalhoty, u miminek volné oblečení bez gumy v pase). Terapeut lehce přikládá ruce a ladí se na klientův kraniosakrální rytmus. Pak velmi jemnou palpací a lehkým tahem uvolňuje místa lebečních švů a stimuluje jemné svalové skupiny v ose lebka-kostrč. Pracuje se s celým tělem, tedy i na břišních partiích, hrudníku, pánvi, dolních končetinách. Každý pohyb je veden velmi pečlivě, přesně a pomalu. Při terapii se nehovoří, cílem je propojení s hlubokou relaxací klienta.

KDY NENÍ DOPORUČENO TUTO METODU PROVÁDĚT:
– po nedoléčených úrazech
– při podezření na krvácení do mozku /mozková mrtvice, úrazy/
– u aneurysmat /cévních výdutí/
– u hydrocefalu /hromadění mozkomíšního moku v mozkových komorách/
– při akutním výhřezu meziobratlové ploténky

PROSÍM UPOZORNĚTE MĚ NA:
– stav po operaci páteře
– umělý kloub či jiný kovový implantát
– osteoporózu
– těhotenství