Dětská fyzioterapie

Postřehy a novinky

Kurzy vědomého pohybu

Kraniosakrální terapie

Krásný den Všem, kteří jste se „doklikali“ na moje internetové informační stránky. Potěší mě, když Vás moje stránky osloví a když v nich najdete to, co potřebujete. Rozhodnete-li se mě navštívit Vy sami nebo i s Vašimi dětmi, ráda Vás všechny přivítám na společném tvoření co nejlepších podmínek k nalezení nejideálnějšího pohybu pro každého z Vás. Podrobnější informace najdete v kolonkách kdo jsem, dětská fyzioterapie, od miminka přes batole, kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace, kurzy vědomého pohybu. Budete-li potřebovat ještě další informace, než jste zde nalezli, kontaktujte mne přes internetovou adresu nebo telefon.

Děkuji a těším se na shledání. Jana Skalová

 

MALÉ DĚTI MAJÍ V SRDCI PEVNOU VÍRU, TA JIM POMÁHÁ VIDĚT LÁSKU I TAM, KDE ZROVNA V TU CHVÍLI NENÍ.

A JAK ZNÁMO VÍRA I HORY PŘENÁŠÍ.

TAKŽE VÁM VŠEM PŘEJI NAPOŘÁD NEZLOMNOU VÍRU,PROTOŽE TA VÁM PŘINESE LÁSKU A TA VÁM PŘINESE…

– Jana Skalová

Kdo jsem

Není člověk ten, aby se líbil lidem všem.

Jmenuji se Jana Skalová a dětskou fyzioterapeutkou jsem už téměř 30 let. Celý ten čas jsem pracovala ve Fakultní nemocnici v Plzni. Svoji profesi jsem vykonávala na všech dětských odděleních, která se v nemocnici nacházejí a také na ambulanci dětské fyzioterapie.
Na každém z těch oddělení mě malí pacienti a jejich rodiče naučili něco jiného.

Například na oddělení nedonošených miminek jsem se naučila nádherné vnímání dětí přes svoje ruce. Tam kdysi začalo moje poznávání i toho „něčeho jiného“. Když jsem šla na toto oddělení, snažila jsem se být vědomě v dobré náladě a v harmonii. Ti malí už při prvním doteku mojí ruky okamžitě poznali, jestli jsem či nejsem v pohodě. Od toho poznání se pak zcela samozřejmě odvíjela změna v mém lidském i profesním přístupu ke všem dětským pacientům.

Na oddělení dětské jednotky intenzivní péče jsem se zase naučila, že i děti, které jsou v bezvědomí či utlumené léky, vnímají. Některé z nich téměř přesně dokázaly interpretovat to, co se s nimi, po dobu jejich „nevědomí“, dělo.
Na oddělení dětské hemato-onkologie mě děti a jejich rodiče (většinou maminky), naučili být i klaunem a tetou, která přijde nejenom cvičit, ale i pohladit duši. Naučila jsem se tady veliké pokoře a úctě k Životu a k vnitřní Síle, která jim všem pomáhala to všechno unést a zvládnout.

Na oddělení větších dětí a kojenců, jsem zase mimo jiné pochopila, jak moc velká může být víra ve vaše poslání. Věříte-li zcela tomu, co děláte, všechny síly ve vesmíru se spojí, aby vám pomohly. Měla jsem tam velmi často děti, kterým jsem prováděla dechovou rehabilitaci. V tu chvíli jste delší dobu v přímém kontaktu s dítětem a úspěchem je, když dítě ze sebe vykašle tu „nedobrotu“ kterou má v plicích. Kojenec, batole a většinou ani některé větší děti, si ruku před pusu nedají, a i když vy máte ústenku, to co dítě vykašle, stejně vdechnete. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to pro mě mělo znamenat taky onemocnět a tak jsem celá ta léta prošla jen se dvěma chřipkami.

Na ambulantní oddělení mi ke cvičení přicházely děti se všemi možnými diagnózami:
Děti předčasně narozené, s opožděným či nerovnoměrným pohybovým vývojem, s predilekcí hlavičky, s hypertonií či hypotonií, se zpožděným vývojem díky abdukčnímu balením, s parezami brachiálního plexu či lícního nervu. Děti s vadným držením těla, skoliózou, po různých úrazech, s dětskou mozkovou obrnou, s myopatií, s revmatickými potížemi, po onkologické léčbě …

Tady mě to zase učilo poznávat lidi a jejich příběhy a tudíž nesmírné trpělivosti, pochopení, respektování individuality dítěte, prostě životní „psychologii“.

A v neposlední řadě mě to naučilo i tomu, že neideální informovanost rodičů o pohybovém vývoji jejich dětí a nevhodná reklama, může velmi snadno způsobit vytvoření nového a zcela jistě zbytečného dětského pacienta.

Toto všechno a dvě úžasné, pro děti „dýchající“ paní doktorky (Dr.Mydlilová a Dr. Weberová-Chvílová) mě dovedlo ke psaní článků, k přednáškám a nakonec i k napsání malé, ale věřím, že pro rodiče užitečné, knížky. Knížka se jmenuje „S láskou ke zdravému pohybu našich dětí“ a vyšla na podzim roku 2012 v nakladatelství Krigl.

Není pro mě lehké se popsat, protože, jak jsem psala v úvodu – není člověk ten, aby se líbil lidem všem a stejně někdo nad těmito řádky „ohrne nos.“ Ale s naprostou jistotou vím, že mě moje profese za celá ta léta nepřestala bavit, že má obrovský smysl a spoustu možností jak pomoci. A proto jsem se rozhodla naplňovat své poslání ve své vlastní ordinaci.

Myslím, že velmi dobře by mě zde vystihly moje dcery. Ale z bezpečnostních důvodů zde uvedu jen text, který se nachází na zadní straně mojí knížky. Napsala ho maminka mojí, už teď bývalé malé klientky, Emi Aneli, Míša.

„Na jaře roku 2009 jsme byli s naší tehdy tříměsíční dcerkou doporučeni na rehabilitace. Když jsme po řádném objednání dorazili do ordinace rehabilitační sestřičky Jany Skalové, moje pocity se začaly podivně míchat. Mýtus „vojtovky“ a statnější a rázná paní sestřička ve mně vzbuzovaly obavy. Naštěstí ale netrvaly dlouho. Široký úsměv a zájem o sebemenší projev obav i zvědavosti naší dcerky mě pomalu začaly naplňovat důvěrou. Nabyla jsem dojmu, že tato sestřička nebere naší Eminku jen jako dítko, „co je porouchané a musí se opravit“. Během „povídání si a protahování“ s naší dcerkou nám srozumitelně osvětlila diagnozu i její příčiny a doporučila cvičení. Žádné výčitky ani „lámání“ Eminčiných údů se nekonalo. Cvičení navíc byly spíše takové „mazlící hry“, které příjemně naplnily naše společné chvíle. Dozvěděla jsem se také o spoustě „pitomostí“, které rodiče svým dětem provádí. Ne vědomě, ale prostě proto, že mají příliš, často protichůdných, informací. A jsou z nich zmatení, stejně jako jsem byla já. Mají pravdu prarodiče, internet, kamarádky nebo výrobci dětských „udělátek“? Tenkrát jsem odhodila všechny příručky typu: v 1. měsíci MUSÍ umět vaše dítě to, ve 2. ono. Nahradil je jeden malý letáček paní Skalové, o němž jsem přesvědčena, že by ho maminky měly dostávat už při odchodu z porodnice. Já jsem si z něj vzala poučení, že pro zdravý vývoj naší dcerky je nejdůležitější náš respekt jejích pocitů, jejího vlastního vývoje („popostrčit, ale nedělat za ni!!“) a láskyplné rodinné prostředí. Za rehabilitace s Janou Skalovou jsem proto dodnes vděčná. Dostala jsem možnost setkat se s velmi milou ženou, rehabilitační sestřičkou – laskavou, ohleduplnou k naší dcerce a zároveň i dostatečně přísnou k nám, rodičům (poznala, když jsme cvičení šudlili a ten pohled mě hned napoprvé tak provrtal, že už jsem raději nikdy nic nešudlila).

„maminka Míša“

Vltavínová 8, Plzeň – Černice


Dětská fyzioterapie VLTAVÍNEK se nachází v Centru celostní péče Fontána.
Parkoviště je před objektem.
V blízkosti jsou zastávky trolejbusu č. 13 a autobusu č. 32.

+420 602 842 442


Pokud se mi nedovoláte, napište SMS, ozvu se Vám v nejbližší volné chvíli.

fyzio-vltavinek@email.cz


Budu raději, když mi zavoláte. Pokud napíšete email, mějte trpělivost, nečtu je každý den.