PŘÍKLADY TÁHNOU aneb není motivace jako motivace

Ano a je to tak odjakživa.

Tak jako my jsme si okoukali mnohé  od našich rodičů a možná i od dalších jiných lidí (trenéři, učitelé, idoly…), tak si děti načítají nás. A to od narození. Je to až k neuvěření co všechno v nás dokáží poznat, co všechno dokáží kopírovat a co všechno dokáží přijmout za své.

Z mého pohledu, opravdu letité praxe, to stvrzuji!

Takže jestli chci mít dítě vzpřímené na duchu i na těle, měla bych takto být i já a můj partner. Jestli chci mít dítě, které neustále nečučí do mobilu, neměla bych tam čučet ani já a můj partner. Jestli chci mít dítě, které se umí chovat v restauraci, měli bychom to umět hlavně i my dospělí. A tak je to se vším v životě rodiny, ale nejenom rodiny jako rodiče, prarodiče a ostatní příbuzenstvo, ale i rodiny širší. Všichni se více či méně ovlivňujeme, tak proč na sebe nepůsobit laskavě a povzbudivě? Neměli bychom se vymlouvat, že už jsme „staří“, že to už nepředěláme, že nám to doktor zakázal,…

No nesmějte se, můj taťka neměl rád rajčata a tak mi jednou řekl, že mu je pan doktor zakázal. Věřila jsem mu to hooodně dlouho:-)

Důvod proč jsem se rozhodla napsat toto sdělení je nejenom náš příklad, ale hlavně motivace k pohybovému vývoji.

Za poslední roky vnímám víc než dřív, že mnoho rodičů dělá za své děti to, co by je jinak přivedlo k samostatnosti a sebehodnotě mnohem dřív. Udělají to dokonce ještě dřív než se k tomu dítě rozhodne, dřív než najde cestu jak na to jít a dřív než to vyzkouší.

Hodně se to týká nastavování miminek do různých poloh a pomůcek, posazování, vodění za ruce, atp. Mysleli jste si, že to už není aktuální? Doposud to nezmizelo z povrchu zemského a jedním z důvodů může být, že ještě nezmizela touha mnoha lidí dávat všeobecné rady a to aniž by miminko znali. Možná je to i tím zrychlením, které mnozí žijí, tím, že je přijímáno raději to, co nejméně zdržuje. Možná je to i tím, že nás málokdo vede k důvěře v sebe a potažmo k důvěře v to, že naše děti jsou naprosto dokonalé takové jaké jsou a že vše zvládnou samostatně a jedinečně. Jen potřebují naši lásku, důvěru a podporu. 

Nedávno jsem sledovala krásný dokument o medvědech.  V jednu chvíli lezla máma medvědice  do hodně vysokého a zasněženého kopce. Za ní bylo vidět malou hnědou tečku jak se snaží lézt za ní. Mládě povylezlo a sklouzlo a tak to bylo několikrát za sebou. Máma několikrát slezla k němu a ukazovala mu jak na to. Pak zůstala na vrcholu kopce a podporovala ho jen hlasem.  Co mu říkala nevím, ale v jejím hlase byla láska, která podporuje a motivuje a v jejím srdci byla víra v jejího potomka. Nakonec odcházeli po vrcholu kopce oba. Tedy máma šla důstojně a malá hnědá kulička za ní poskakovala s pocitem:“ To jsem ale skvělá, zvládla jsem to. Zvládnu i vše další.“

Přeji nám všem krásné léto s laskavou motivací.