Bezpečí
Svoji profesi, která se postupně projevila i jako mé poslání mám v srdci uloženou jako něco, co nejde dát do zcela přesných slov. Mám v sobě nesmírné Díky, které vysílám k té síle, která mě na tuto moji cestu dovedla.
Mám v sobě i velké Díky k vám, kteří mi důvěřujete.
To, co mohu spolu s vámi tvořit, mě stále naplňuje a přináší radost. A když pak vidím, že díky naší spolupráci se mnohé proměňuje v lepší či přijatelnější a že i ve vás se objevuje víc víry, radosti a naděje, dává mi vše , co jsem se kdy cestou Životem naučila, větší smysl.
Taky jsem si uvědomila, že když jsem kdysi přestala být tím klasicky vzdělaným zdravotníkem a začala jsem si víc vážit sama sebe, přímou úměrou jsem si začala víc vážit i vás, vašich rozhodnutí či názorů. Takže nevadí, že máme každý jiný pohled na danou situaci, důležité je společně najít to, co vám či vašim dětem bude ku prospěchu.
Není důležité, kdo z nás má pravdu, důležité je zapojení vlastního, okolím neovlivněného názoru. Zapojení svého vlastního vhledu, pocitu, instinktu,…
A ještě jedna věc je tam důležitá – Bezpečí. Minulý týden mě na ni přivedla jedna maminka, která ke mně chodí už nějaký ten pátek se svojí ratolestí a vlastně by už, z pohledu mé profese, chodit nemusela. Když jsem se ptala, jestli nechce přestat docházet nebo dát větší časové rozestupy mezi návštěvami, odpověděla: „Ne ne, paní Skalová, já si k vám chodím odpočinout, nabrat vědomosti a sílu. Je to jako bych šla do bezpečného doma, když jsem byla malá.“
Tak jsem ráda, že u mě to není „bezpéče“, ale s Bezpečím.
Přeji nám všem, aby tento pocit byl s námi všude tam, kam se vrtneme.
