Laskavost

Měla jsem dnes zdánlivě těžší den a tak jsem se chtěla odměnit. Zašla jsem si tedy na nějakou mňamku a teplý mok, do mé milované kavárny.

Bylo plno, ale jedno místečko se pro mě našlo. Tak si tak popíjím s vypnutým „počítačem“ v hlavě a jen tak sleduji cvrkot.

Nemohla jsem si nevšimnout, že kousek ode mě sedí skupina lidí, kteří „vidí“ svět jinými smysly než většina ostatních. Někteří byli sami, někteří měli sebou asistenty. Taková setkání mě vždy naplní zvláštním pocitem, který mi nejde dát do slov.

V těch pocitech se střídá mírnost se smířením, poděkování s laskavostí, sounáležitost s pokusem o pochopení,…

Děkovala jsem za to setkání. Najednou totiž to, co jsem před chvílí řešila, nebylo podstatné.

To ale ještě nebyl konec. Zvonil mi telefon a tak jsem vyšla ven, abych rozhovor vyřídila v klidu. Vracejíc se, jsem se ve dveřích střetla s úsměvem a s očima mladého muže. Byly plné neuvěřitelné laskavosti. Skrze ty oči a úsměv vlastně ani nevím, jak vypadal. Ještě jsem si tak pomyslela jak je ten jeho pohled jak z jiného světa.

Vevnitř, jsem se pak dozvěděla, že tento mladý muž zaplatil velkou část útraty té skupinky. Nechtěl, aby mu někdo děkoval a tak rychle zmizel. Že by anděl?

Každopádně DĚKUJI!!! Celé té skupině za přehodnocení „mého problému“ do vědomí, že vlastně o nic nejde a mladému muži za pocit, že dokud budou lidé, jako je on, je svět v pořádku.

Mějme se rádi