Je nádherný letní čas. Slunce, déšť, vůně luk i lesů, dozrávání různých plodů. Vše v přírodě roste a sílí tak, jak má. Tedy pakliže jí, mi lidé, do toho nekecáme a nechceme ji přetvářet k obrazu svému.
A tak je to i s našimi nejmenšími lidmi:-).
Rostou, sílí, vyvíjí se sami od sebe a velmi dobře. Mají k tomu na pomoc tu největší sílu – sílu, která dokáže ze semínka vytáhmout i mohutný strom. Sílu, která je lidským chápáním nevysvětlitelná.
A proč to zde píšu?
Měla jsem teď víc možností sledovat děti při hře u vody, v lese, na zahradách. Je to nádhera. Pozorování malých dětí a přirody je nejlepší kino co znám. Ale k věci:-).
Nechtějme je předělávat podle sebe. Dívejme se na ně, pozorujme je a zjistíme, že děti nás potřebují jen na to, aby měly zázemí, ne na to, abychom jim říkali jak se mají vyvíjet. Každé dítě po svém je dokonalé takové jaké je. Učme se od nich, smějme se s nimi,milujme je a žijme s nimi, ne nad nimi.